Všehochuť

Paříž - město mého srdce

20. ledna 2012 v 19:11
Paříž není jen město - dýchá, mění se, vyvíjí... žije. Je směsicí protikladů, co se přitahují. Je místem, kde vše nové souzní se starým. Každé ráno je jako nový nádech - klidný, svěží, čerstvý. A večer.. to je tanečnice flamenca. Paříž umí být temperamentní a pohyblivá i bohémsky pohodová.

Turisté hekticky pobíhají mezi památkami, podivují se jen krátce, zmáčknou spoušť foťáku a zase běží dál. Ani na chvíli nezastaví nasát teplou a přitom vzdušnou atmosféru. Posedět hodinku v kavárně, jen vše pozorovat a užívat chuti café au lait i jeho vůně smíšené s těžkým pachem cigaret, který působí až elegantně v té chvíli.
Ach, a když se stmívá, to se Paříž právě probouzí, slyšíte hudbu, veselí, smích. Před Centre Pompidou hraje jazzová kapela. Pařížené se uvelebili na chodník, aby mohli poslouchat tu krásu. Lidé tancují a nespouští zamilovaný pohled ze svých partnerů.
Na kopci, co stojí Sacré Cœur, Montmarteru smysly nestačí vnímat pestrou paletu podnětů. Úzké strmé uličky zalévá mdlé světlo secesních lamp. Na kočičích hlavách staccato klapou podpatky, z obchůdků a restaurací se line úžasná vůně pečeného masa, čerstvých baget, kávy a tabáku a mísí se s tisíci parfémů, pachem olejových a akrylových barev z obrazů, který jsou vystavené před roztomilými krámky se suvenýry a uměním. Do toho všeho hraje harmonika, za rohem housle, cinkají skleničky vína a z dáli šumí ruch města.
Pak se setmí úplně. Eifelovka září jako maják v moři budov a záplavě světel.

Paříž je krásná, vášnivá, kouzelná.
Existuje snad lepší místo pro snění než-li Paříž?

Pohádka pro Týnu

18. května 2011 v 17:45
Tak jsme se jednou s holkama rozhodly, že si budeme dávat k osmnáctinám výjimečné dárky. Pro Týnku jsme vymyslely sepsat soubor pohádek. Nějak mě nebavilo psát to normálně, takže jsem to zbásnila. (Poznámka: Všechny postavy jsou samozřejmě smyšlené a neobjevuje se jakákoli podobnost s žijícími lidmi :D)

Život je jen jeden

2. června 2009 v 19:55
Krapítek úvahové, téměř beze smyslu, ale mám takový špatný den, tak jsem chtěla něco napsat

Možnost volby

21. ledna 2009 v 20:07
Trochu úvahové, ani né moc depresivní...
Důležité ale je, že je dnes jeden významný den. Moje kamarádka, spolužačka Klárka má dnes šestnácté narozeniny. Všechno nejlepší! Doufám, že se ti tenhle malý dárek bude líbit (i vám ostatním)
Původně jsem chtěla něco s narozeninovou tématikou, ale nějak jsem se ponořila do svých myšlenek a tohle z toho vzniklo. (nečetla jsem to, takže tam bude asi jen tak 68 chyb :-) )

Úvahy ve vaně

10. ledna 2009 v 18:08
Všichni čekáte na kapitolu, já místo toho přidávám takovou malou úvahovou jednorázovku.
Věnuji ji Klárce, která mě v psaní psychicky hodně podporuje, možná si ani není vědoma jak moc...




Můj život se vždy točil jen v malých kruzích, obyčejných, tak nezajímavých, že mi jen slzy dokázali vyčistit hlavu a alespoň ve snech zamířit dál. Nikdy jsem netušila, že se mi něco takového stane. Netušila jsem, že budu muset volit mezi dvěma nádhernými věcmi o nichž jsem si myslela, že v mém životě nemohou být, protože malé kruhy do tak složitých věcí nezasahují.

Jsme skvělí francouzštináři!

18. října 2008 v 12:01
Notre professeur de français...
Takto začínal příběh, který jsme ve středu splodili ve francouzštině. Nutno podotknout, že většina z nás toho moc francouzsky neřekne, takže se upínáme na pár slov a frází...a je to vidět! No, každý z nás měl říct větu, tak aby navazovala na tu další...zkrátka v rychlosti stvořit příběh.
Jen takové poznámečky navíc...naše nejoblíbenější věty:
Náš profesor francouzštiny má nové červené auto.
Jak se máš?
Kolik je hodin?
Umím lyžovat.
Kezký víkend.
Není zač.
Prší.

Možná

6. září 2008 v 19:27

Věnováno Klárce

Stála jsem na pláži, chodidla zabořená do písku, přes kotníky se mi přelévala slaná mořská voda.Byla už noc, hvězdy zakrývala temná mračna. Možná jsem měla přijít dřív, vychutnat si západ slunce, abych viděla ten oranžový kotouč světla, jak se ztrácí za obzorem. Obrátila jsem se k odchodu. Možná bych měla zůstat. Možná ještě přijde, slíbil to. Ale já si myslím, že ne. Přesto mu dám šanci.

Slohovka-Popis

27. dubna 2008 v 8:03


Taaaaaaaakže, sem se rozhodla, že sem dám jednu slohovku, kterou jsem psala před lety (bylo mi asi 12)
PS.:ten první odstavec bylo přibližné zadání a měl to být popis hrdiny který nás má zachránit... pojala sem to trochu opačně než po nás učitelka žádala.
Nacházíme se v roce 2256 a naši planetu smrtelně ohrožuje obrovský meteorit, před nímž nás může zachránit pouze rychlí zásah kosmické lodi.
 
 

Reklama