Já a zase já

Nostalgie

2. března 2012 v 21:01
Nostalgické vzpomínání na to, jak jsem propadla kouzlu fantazie

Co jsem dělala o víkendu...

14. února 2012 v 20:44
Varování: Tento článek obsahuje informace o autorčině malém psychickém zhroucení a následném sentimentalismu. Přiložené obrázky jsou přesto vesměs pozitivní.

Obvykle si na víkend naplánuji spoustu ušlechtilých činností - vytřít chodbu, uklidit si oblečení do skříně ( jelikož už pomalu nemám kde si sednout, jak na všech židlích a gauči vrším šatstvo již dobré dva týdny), naučit se matiku, co z ní v úterý píšem, vypracovat tři maturitní otázky atd.
Nicméně je neděle večer, dokoukávám řadu Gilmorek, co jsem jí načala v pátek, ale na chodbě se pořád povalují chomáče prachu a matika leží bezpečně v batohu i se vším ostatním učením tak, jak jsem je tam před dvěma dny nechala.
Minulý týden byl jiný. Jak někteří vyvolení víte, dělala jsem 6.2. přijímačky na vysokou. Připadala jsem si mimochodem jako pitomec a že tam nemám co pohledávat. Chtělo se mi utéct a jméno té školy už nikdy nevypustit z úst. Měli jsme hodinovou přestávku na oběd, neměla jsem co dělat. Byla jsem naprosto zdrcená.... po čtyřiceti minutách, kdy jsem jen seděla a zírala do prázdna jsem vzala tužku a papír a rozhodla se, že napíšu povídku (Obvykle začínám psát něco ta, že napíšu konec nebo prostředek a ten zbytek už se kolem toho nějak odvine.).
Přikládám onen text, jen abyste si dokázali představit, kolika pozitivních myšlenek jsem byla v té osudné hodince schopná. Jak hrozně jsem si připadala nenadaná, nepřipravená, hloupá, hrozná.

Všechno bylo ztraceno, neotevírala se přede mnou ta budoucnost, jakou jsem si ji vysnila. Vůbec jsem netušila, co bude dál a to mě nořilo do deprese plné beznaděje. Ležela jsem v temnotě unášena časem, který jako by se zastavil. Nemohla jsem ani pomyslet na to, že dělám něco smysluplného a představa, že budu dělat cokoli beze smyslu byla.... hrozná. Co dál? Jak se z toho dostat? A chci to vůbec?
Vlastně jsem chtěla jen ležet a plakat.
Sama...
V tichu...
A temnotě...
Utápět se v moři beznaděje...

Dva dny jsem ležela doma a vzpamatovávala se ze zklamání sama sebe, jsem nesmírně sebekritická a tohle mě prostě položilo.
Na druhou stranu jsem potkala nespočet úžasných lidí, kteří mě inspirovali. A za to jsem vděčná.
A tak jsem odpočívala a četla HP povídky - své oblíbené. Znovu jsem přelouskala Samozvaného prince od andie a Danaino Útočistě. Zase jsem spadla do hlubokého obdivu k tomuto příběhu i autorce samotné. Chtěla jsem si toho přečíst víc. Proto jsem vyhledala její stránky a tam nalezla článek o tom, že háčkuje a u toho sleduje period dramas. A to mi v mém melancholickém rozpoložení přišlo jako skvělé využití času. Proto jsem si na tento (co je již za námi) víkend naplánovala činnost ryze výtvarnou a k tomu zkoukla hned několik period dramas:
Downton abbey
North & South
Persuasion
A co jsem vytvořila? Koukněte...

Trable s lékaři

6. dubna 2011 v 17:49
...aneb, když si chci stěžovat a nikoho už to nezajímá :D

Jsem věčně zdravý člověk. A ne nijak málo. Nikdy jsem neměla nic zlomeného, neležela jsem v nemocnici (kromě porodnice), nikdy mě neoperovali, nezašívali, mimo neštovic jsem nikdy nebyla nějak zvlášť nemocná, kromě alergie na roztoče nemám žádné zdravotní potíže a podle doktora mám skvělou imunitu. (ťuk ťuk)
Ale zřejmě ta léta ticha, kdy se mi nic nestalo byla jen tichem před bouří.
Začalo to před necelým měsícem, kdy jsem lehla s nějakým tím nachlazením...
No, a pak už to jelo, jeden zdravotní problém za druhým.

Sečteno podtrženo: Použili na mě dvakrát skalpel, jednou jehlu, vrtačku, třikrát laser, dostala jsem celkem devět umrtvovacích injekcí, a pak mě mučili spoustou věcí, které ani neumím pojmenovat.

Jednou jsem byla na transfuzní stanici (ovšem dobrovolně).
Pak nedobrovolně dvakrát na chirurgii.
A sedmkrát u zubaře.

A tím můj příběh nekončí, jelikož v následujících dvou týdnech alespoň ještě třikrát lékaře navštívím.

Ale ještě že ty doktory máme. Protože můžu v klidu prohlásit, že bez nich bych byla mrtvá.

Tak co, trumfnete mě někdo? :D

Odkazy

18. března 2011 v 15:40
Aneb kde hledám a nacházím

Housenka no sannin

13. března 2011 v 9:32
Co dodat... asi na mě byl jeden blog málo (heh, dobrej vtip, ne? :D) A tak jsem se přidala do jednoho spolku tří housenek (Červená, Modrá a Fialová - já jsem ta fialová, pochopitelně...) A co že to má znamenat? No, jsme tři housenky, máme rádi Naruta, HP a další věci a tak budem společně tvořit, protože ve třech se to nejlíp táhne. Máme díla psaná, kreslená a kombinovaná (komixy). A i když Naruta neznáte, můžete se u nás zastavit, napsat nám něco do návštěvní knihy, nebo okomentovat obrázek a tak :) A to je asi tak všechno!
Loučí se


Seznam přání

16. prosince 2010 v 21:51
Tak mě tak dneska napadlo napsat, co bych si v životě přála. Povětšinou jsou to přání šílená a nesplnitelná a niky nemůžu zvládnout všechny, ale sen mi ke štěstí stačí :)
Jako malá jsem chtěla sestrojit Perpetuum mobile.
*
Prostě bych chtěla zkusit a umět spoustu věcí... třeba:

Testy

24. října 2010 v 17:09
U Ádi na blogu jsem našla pár testů, tak jsem si je taky zkusila udělat... :) 
No, voda a modrá jsou mi prostě souzené. Jsem s výsledky naprosto spokojena :-P
Všechny je najdete na http://quizilla.teennick.com

Můj dnešní pohled na svět

13. července 2010 v 19:21
strom v Oxfordu

 Trochu kecací článek, ale snad neusnete. Je to z hloubi duše a zkušenosti mé mysli.

Očko

16. dubna 2010 v 18:35
originál

Co se dá udělat v jednoduchém a docela starém prográmku :-P

Byla jsem v Paříží

13. listopadu 2009 v 19:34
Tak jsem o podzimních prázkách byla v Paříži . Je nádherná, úžasná, megalomanská, kouzelná... -a ačkoli jsem to nečekala- hezčí než Londýn. Je to místo, kde bych chtěla žít... přesně podle mých představ. Lidé jsou tak příjemní a krásní...
Co se týče Mony, v Louvru jsou i lepší obrazy... mnohem lepší a jsou i líp vidět :) Keců bylo dost, přikládám pár fotek.
(Ale pokud vás ty kecy přece jen zajímají, klikněte zde )

20. března

4. ledna 2009 v 11:56
Co se stalo 20. března... narodila jsem se já, ale co se dělo roky před tím i potom?
Na to mi odpověděla www.Wikipedia.cz

březen je 79. den roku podle gregoriánského kalendáře (80. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 286 dní.

Události

Česko
Svět

Narození

Česko
Svět

Úmrtí

Česko

Svět

Svátky

Česko
Svět


Pranostiky

Česko
  • Na svatého Jáchyma skončila se už zima.

Citátek

7. prosince 2008 v 19:23
Tohle řekl nějaký moudrý člověk, nevim kdo, ale moje mamka poslední dobou čte moudrý knihy a řekla mi tohle:
Důležitá je cesta, ne její cíl.
A já musím uznat že na tom něco je...

Já a Es

28. listopadu 2008 v 20:11
Kdybys Es náhodou zase přišla na tyhle stránky a narazila na tenhle článek tak................. hmmm asi nevím, tobě stejně nic nerozkecám :D
Co máme společného........ třídu, řadu, měsíc a rok narození, váhu....
v čem se lišíme........ ve vztazích ke třídě, povaze,... je toho spousta.
Já jsem sobecká, sebevědomá, neupřímná, sangvinická a občas, když mě štve tak cholerická. Neustále se směju jak kdybych byla idiot a většinou nikdo nechápe čemu se směju, nebo si jen myslí že ví, čemu se směju.. ale nikdo to neví, protože já se směju výhradně svým osobním vtipům :-P
A asi si taky většina lidí myslí, že jsem milá, upřímná a obětává doopravdy...Chyba!!!

Fotka

19. srpna 2008 v 9:58
Tak jsem listovala spolužaččiným blogem a našla jsem jednu fotečku...
To co se kouká do stropu a fotí je moje kámoška Hanka a za ní to vytlemený jsem já, (mám na tmavým tričku mráček a z něj prší, na hlavě, jako čelenku, brýle)

Z5 z Anglie a fotka

22. května 2008 v 20:35

Tak jsem zpět!!!!!!!!!! Anglie byla nádherná a bylo tam nádherně... jednou udělám výjimku a dám sem svou fotku... a toooooooo z Liverpoolu, to jsme se s kámoškou naladili do stylu hipies, ptže jsme šly do muzea Beatles Story
(fotka v článku)

Zase já? Řetězák

9. května 2008 v 9:36

Vyber si :
Orbit/Winterfresh -Orbitky, travičkový
Mc´Donald/KFC - dyť je to to samý...skoro, ale asi KFC, ptže sem tam ještě nebyla :D
Škoda/Mercedes - Citroen
Fotbal/Hokej -bléééééé, Ringo, rozhodně Ringo!!!!
Notebook/PC - Noťas

Ooouuuuuuuuuu

20. března 2008 v 7:12
Před patnácti lety ....

No....já

16. února 2008 v 13:18
No, tak jsem se rozhodla o sobě prozradit víc pro vás co mě neznáte osobně. Není žádným tajemstvím, že se jmenuji Martina. A narodila jsem se 20. března…to znamená ne přelomu zimy a jara a toto období( i když mnoha lidem přijde dost depresivní- kaluže, déšť, z barev jen hnědá šedá a bílá) je jedno z mých nejoblíbenějších, protože vím, že zanedlouho přijde něco pozitivního(jaro).

Řeťězák

12. srpna 2007 v 18:40
Musím ho poslat no....
»Máš rád/a zmrzliny?
jo jojojojojo
»A jaká je tvá oblíbená příchuť?
No je toho hodně ale nejlepší je asi Čokoládová, citronová, meruňková,jogurtová, pistácie a dál nevim, protože jich je fakt hafo
»No to je náhoda,moje taky!:)
hahaha :D
»Kdyby sis mohl/a vymyslet vlastní příchuť zmrzliny,jakou chuť by měla?
no kdybych se pokusila nějakou vymyslet, tak už na sto pro existuje
»A baví tě tenhle řetězák?
ne, protože to budu muset na konci rozeslat a nevim komu :'(
»Tak ještě pár otázek ok?
neeeeeeeeeeee!!!!
»Jakou příchuť zmrzliny ti nechutná?
kafe? já neim

»Baví tě tenhle řetězák?:D
a baví tebe se pořád dokola ptát?( to napsala romais, ale já s tim souhlasím :D )
»Tak já končím,napiš teď 6 blogů kteří to musí udělat(pochop že tohle je řetězák,proto nepiš"Aď si to udělá kdo chce"nebo"Všechny moje SB"atd..)
Ne, protože je mi všech líto, protože řeťezáky sou pekná pitomost :D

Něco o mě

3. července 2007 v 17:30 | Violette
Ahoj všichni! Tak teď vám řeknu něco málo o sobě, i když to neni nic zajímavýho.
Narodila jsem se někde v České republice někdy roku 199? . Jak už jste si asi všimli sem holka.
Jsem vysoce inteligentní, krásná a mám černé vlasy a modré oči, miluju růžovou ... kecám.
Ve skutečnosti sem blonďatá a úplně praštěná, miluju fialovou a všechny barvy, protože bez nich by byl svět nuda.Oči mám šedozelené nebo něco takového, protože podle ročního období, světla (apod.) mění barvu nebo je to spíš optický klam :D
Zatim pp
Violette
 
 

Reklama