Harry Potter

Promiň, že jsem nesplnil slib.

17. listopadu 2008 v 10:58

Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala, ale znáte to...zkouškový období, to se pak s písemkama a z úkolama roztrhne pytel. Takže pro začátek je tu jedna taková jednorázovka co mi už nejmíň půl roku leží v šuplíku...hmmm zase krapet pesimistický... no a jako vždy jsem to nečetla, takže je to pravděpodobně jedna chyby za druhou.. :-P
*
Černé jezero na pozemcích Bradavického hradu se zbarvilo do načervenalé barvy zapadajícího slunce. Tmavovláská dívka z chlepcem se opírali o starou vrbu a zaujatě se bavili. Útržky vět se nesly vzduchem do dáli.

Povzbudivý úsměv

26. dubna 2008 v 9:25

.
Jednorázovka na minutu až dvě, jen takové spestření :P
Ačkoli byla noc, pozemky Bradavického hradu zářily jasem vyslaných kleteb. Smrtijedi, řád, učitelé i studenti se pohybovali jako temné stíny a snažili se co nejrychleji ukončit bitvu. Odevšad se ozývaly dunivé rány, výkřiky, krutý smích i pláč.

Porážka a výhra

16. června 2007 v 16:46 | Violette

--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bylo krásné ráno. Slunce se pomalu objevovalo mezi kopci. V Doupěti Byli v tu chvíli všichni vzhůru, ale většinou ještě spokojeně polehávali. Ginny v přízemní kuchyni připravovala snídani a vesele se usmívala. Aby taky ne,byl to už měsíc, co byl pán zla poražen, Harry bydlel od té doby s Weasleyovými a protože paní Weasleyová, měla stále o Harryho strach přibyla na kouzelných hodinách ručička s jeho jménem, která právě ukazovala na "doma". Dnes také měla dorazit Hermiona, což značně zvedlo náladu Ronovi. A k její spokojenosti také přispěl fakt, že nedávno oslavila sedmnácté narozeniny, to znamenalo, že už smí používat kouzla. Právě mávala hůlkou nad chlebem, který se sám od sebe krájel, když se otevřeli dveře do místnosti. Stál v nich Harry v doprovodu Artura Weasleyeho.

Utajená smrt v Bradavicích

8. června 2007 v 20:51 | Violette

,,Vstávej!Zase přijdeš pozdě a strhnou nám kvůli tobě body,"ozval se nevrlý dívčí hlas u mé hlavy.
Otevřela jsem líně oči. Slunce mě do nich bolestivě bilo, překulila jsem se na druhý bok a pozorovala černý hábit se zelenými nášivkami pařící mému budiči mizícímu ve dveřích.
Teprve teď mi začalo docházet,co se to vlastně děje. Rychle jsem vyskočila z postele, svlékla pyžamo a hodila na sebe černý hábit, popadla červenou tašku a vyběhla ze dveří do chladné společenské místnosti, která teď zela prázdnotou.
 
 

Reklama