Listopad 2012

Talent

17. listopadu 2012 v 16:53 Kecy, keci, kecy
Když jsem byla malá, tatínek do mě neustále hučel, že mám talent na hudbu. Netuším, jak na to přišel, vážně, v hudebce jsem byla celkem ztracený případ.
Chtěla bych umět malovat, ale namaluju tak jeden obraz ročně, chtěla bych umět zpívat, ale bojím se i mluvit, chtěla bych umět tančit, ale neumím pořádně chodit, chtěla bych psát romány, ale mám pocit, že už bylo všechno řečeno.
Nemaluji, netančím, nesnažím se... protože mám strach ze zklamání.
Kdyby tak existoval stroj, který vám vyplivne, k čemu máte přirozené předpoklady. Co když mám na něco talent? Co kdybych mohla být v něčem naprosto nepřekonatelná? Co když až za dvacet, třicet let zjistím, že mi něco jde prostě samo od sebe? A co když to nezjistím nikdy? Je to vlastně hrozně smutné. Smutné je i to, že už je na takové hledání talentu vlastně pozdě... měl mi to někdo říct, když mi bylo deset, měl mě donutit rozvíjet ho.
A co když na nic talent nemám? Tak hrozně moc bych chtěla být neobyčejná... Tolik bych si přála v něčem vynikat.
Chtěla bych být jedinečná...
Hezký zbytek podzimu vám přeje melancholicky naladěná Violette