Co jsem dělala o víkendu...

14. února 2012 v 20:44 |  Já a zase já
Varování: Tento článek obsahuje informace o autorčině malém psychickém zhroucení a následném sentimentalismu. Přiložené obrázky jsou přesto vesměs pozitivní.

Obvykle si na víkend naplánuji spoustu ušlechtilých činností - vytřít chodbu, uklidit si oblečení do skříně ( jelikož už pomalu nemám kde si sednout, jak na všech židlích a gauči vrším šatstvo již dobré dva týdny), naučit se matiku, co z ní v úterý píšem, vypracovat tři maturitní otázky atd.
Nicméně je neděle večer, dokoukávám řadu Gilmorek, co jsem jí načala v pátek, ale na chodbě se pořád povalují chomáče prachu a matika leží bezpečně v batohu i se vším ostatním učením tak, jak jsem je tam před dvěma dny nechala.
Minulý týden byl jiný. Jak někteří vyvolení víte, dělala jsem 6.2. přijímačky na vysokou. Připadala jsem si mimochodem jako pitomec a že tam nemám co pohledávat. Chtělo se mi utéct a jméno té školy už nikdy nevypustit z úst. Měli jsme hodinovou přestávku na oběd, neměla jsem co dělat. Byla jsem naprosto zdrcená.... po čtyřiceti minutách, kdy jsem jen seděla a zírala do prázdna jsem vzala tužku a papír a rozhodla se, že napíšu povídku (Obvykle začínám psát něco ta, že napíšu konec nebo prostředek a ten zbytek už se kolem toho nějak odvine.).
Přikládám onen text, jen abyste si dokázali představit, kolika pozitivních myšlenek jsem byla v té osudné hodince schopná. Jak hrozně jsem si připadala nenadaná, nepřipravená, hloupá, hrozná.

Všechno bylo ztraceno, neotevírala se přede mnou ta budoucnost, jakou jsem si ji vysnila. Vůbec jsem netušila, co bude dál a to mě nořilo do deprese plné beznaděje. Ležela jsem v temnotě unášena časem, který jako by se zastavil. Nemohla jsem ani pomyslet na to, že dělám něco smysluplného a představa, že budu dělat cokoli beze smyslu byla.... hrozná. Co dál? Jak se z toho dostat? A chci to vůbec?
Vlastně jsem chtěla jen ležet a plakat.
Sama...
V tichu...
A temnotě...
Utápět se v moři beznaděje...

Dva dny jsem ležela doma a vzpamatovávala se ze zklamání sama sebe, jsem nesmírně sebekritická a tohle mě prostě položilo.
Na druhou stranu jsem potkala nespočet úžasných lidí, kteří mě inspirovali. A za to jsem vděčná.
A tak jsem odpočívala a četla HP povídky - své oblíbené. Znovu jsem přelouskala Samozvaného prince od andie a Danaino Útočistě. Zase jsem spadla do hlubokého obdivu k tomuto příběhu i autorce samotné. Chtěla jsem si toho přečíst víc. Proto jsem vyhledala její stránky a tam nalezla článek o tom, že háčkuje a u toho sleduje period dramas. A to mi v mém melancholickém rozpoložení přišlo jako skvělé využití času. Proto jsem si na tento (co je již za námi) víkend naplánovala činnost ryze výtvarnou a k tomu zkoukla hned několik period dramas:
Downton abbey
North & South
Persuasion
A co jsem vytvořila? Koukněte...


Naušnice

Brože
+
Taštička/ pytlík

Háčkovaná šálka
Náramek
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yaraki-taicho yaraki-taicho | Web | 22. února 2012 v 21:47 | Reagovat

Marťo má, nejdražší, tralalala...kruci, co jsem to jen...
už se chytám - za kolik bys mi "střelila" ty druhé náušnice? Protože já ty druhé náušnice MUSÍM mít.
jakože fakt :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama