Deník 3

1. srpna 2011 v 22:51 |  Cestování - Anglie
Povinnost nadevše
Když jste v Anglii a dávají nového Harryho, tak je povinností na něj jít. A my samozřejmě šly - jen co jsme skončily s prací. O posledním filmu o klukovi s klikatou čárou na čele a hloupýma brýlema mluvit nebudu (však jsme si všichni vědomi, že by to bylo další čtyři stránky - bez obrázků).


A jsme bezdomovci
V neděli ráno jsme tedy posbíraly všechny svoje batožiny a nanosily je to taxíku. Nemohla jsem ovšem odjet, aniž bych se trapičům nepomstila. Ne že bych to měla normálně v povaze... ale když se po vás celý měsíc někdo vozí a je na vás vyloženě hnusný a vy mu to nemůžete nijak vrátit... no, prostě jsem si ten hněv hezky dusila v sobě a pak to vykompenzovala tím, že jsem při odjezdu přestřihla šňůru na prádlo, nechala připálit v hrnci mlíko (dočerna), vypojila jim ledničku ze zásuvky a polila největšímu idiotovi postel.
A pak se mi chtělo smát...
Tak jsme tedy zamávaly karavanům a farmě a frrr do Staffordu. Eva nám poradila jednu stránku, kde Britové nabízejí volné pokoje v domě, tak jsme jednomu napsali, on nám odpověděl, že by nám za 100 £ na čtyři noci, které požadujeme, pokoj pronajal, a že máme potvrdit, že budeme pokoj chtít. Potvrdily jsme.
Nicméně nás taxík vyhodil na konci města i s našimi devíti zavazadly (fakt) a pán, co nás měl ubytovat nikde.
Tak mu voláme, voláme, nikdo to nezvedá.
Asi po čtvrt hodině konečně někdo telefon zvedá, ale pán nám tvrdí, že jsme nepotvrdily svou objednávku a že máme smůlu a on nám nepomůže.
Tak jsme si kecly na obrubník silnice naprosto ztracené... Co teď? Nemáme internet, máme plno kufrů a tašek, taxík pryč, nemáme číslo na nikoho, kdo by nám pomohl a hlavně NEMÁME KDE BYDLET. Tak jsme listovaly všemi průvodci, které jsme předchozího dne nabraly v infocentru, ale nalézáme pouze hotely od 60 £ na noc.
Tak jsme tam seděli a domýšlely ty nejhorší konce.
V tom z jednoho domu vyběhl jakýsi obtloustlý pán a ptal se nás, co se nám stalo. Zuzka mu tedy všechno vysvětlila. A on na to, že to je hrozné a jak si to vůbec mohl někdo dovolit, takhle nám podrazit nohy... Rád by nám pomohl, ale nemá v domě místo. Ale nemáme si prý dělat starosti, že něco obvolá.
Ten pán vlastnil taxikářskou společnost... takže nám zařídil taxík a levný pokoj v hotelu. S tisíci díky jsme tedy odjely do Abbey hotel a ubytovaly se. (Zdálo se, že celý personál už slyšel o naší situaci, a tak nás všichni tiše či nahlas litovali.)
Po všem, co jsme si prožily na farmě bylo bydlet v tom nejlevnějším hotelu široko daleko jako dostat se do ráje. Čistá koupelna, velká postel, TEPLO, čisto, SUCHO, ticho...
Po večerech jsme sledovaly různé reality show (kterých je tu MRAKY) nebo pořady o HP (Behind the magic, Best 50 moments in HP atp.) (ty taky běží skoro pořád) a jednou jsme šly do kina na Cars 2 ( ze začátku se to trochu vleče, ale pak je to dobrý ;-) ).
Neděli jsme strávily ve Staffordu, pondělí v Birminghamu (tématem dne byl pochopitelně shopping), úterý v Lichfieldu (staré malebné městečko s třemi katedrálami) a středu jsem vyplnila závěrečnými nákupy (ve Staffordu) a balením.
London
Bylo krátce před dvanáctou když jsme dorazily do Londýna. Ten den jsme měly to nejkrásnější počasí za celý měsíc. Zalité sluncem a zaplněné všemi národnostmi světa si mě na druhý pokus hlavní město Británie získalo. Z tohohle města máte pocit, že je tu možné všechno, že tu můžete být naprosto kýmkoli...
Nechaly jsme si věci v hostelu a vyrazily i s několika dalšími přáteli, kteří k nám přijeli z Čech na povinnou procházku po nejznámějších památkách.
Jak na jiné planetě
Lidé v hostelu byli až neuvěřitelně milí a družní.
Například jsem si jen šla uvařit něco do kuchyňky a jednadvacetiletý Francouz se se mnou začal naprosto přirozeně bavit, když jsem čekala, až bude jídlo hotové.
Potom jdu do společenské místnosti, kde byla wifi, pokouším se připojit (Další den jsem totiž měla odjet z Londýna do Prahy, potřebovala jsem si tedy najít autobusy z Prahy do Jihlavy, abych se dopravila domů.), ale nic. Tak zaklapnu notebook, že na to kašlu a půjdu pryč, když v tom mě zastavil nějaký Němec, co se děje. Tak jsem mu to vysvětlila a on ať chvíli počkám. Přivedl asi čtyřicetiletou Angličanku, která se pak snažila tak dvacet minut zprovoznit na Zuzčině noťasu internet. Když už opravdu nevěděla co s tím, tak se mi ještě hrozně omlouvala, že jí je to fakt líto, a že je tu jen na návštěvě, že jinak by mi půjčila vlastní notebook. Jen co odešla, vypnula jsem počítač. V tom ke mě přiběhl asi dvacetiletý kluk ( soudě podle času na notebooku musel být z Ameriky... buď z Mexika, Argentiny nebo nějaké jiné španělsky mluvící země (ano, měl popisky ve španělštině)) a vrazil mi svůj notebook se slovy: ,,Až ho nebudeš potřebovat, tak mi ho vrať na devítku." A zmizel. Zírala jsem jako praštěná pometlem.
Po vyhledání potřebných spojů jsem tedy s díky počítač vrátila a šla si udělat kafíčko, kde se se mnou do řeči pustila asi dvaadvacetiletá Němka. Ta vyrazila na cesty po Británii, tak jsme si vyměnili nějaké zážitky z cest, já jí doporučila zajímavá města, dopila kafčo a šla spát.
Další den jsme oběhli zase kousek města a já večer nasedla do autobusu a hej hou domů! (Cesta na autobusák ale nebyla medová - ještě jsme stačili nasednout do vlaku místo do metra, ztratit se navzájem v metru (hledali jsme se asi čtvrt hodiny), čekat na špatném nástupišti a vyřizovat odbavení tři minuty před odjezdem autobusu - takže asi při mě stáli všichni svatí, když jsem ten autobus nakonec stihla).

Tak a teď už vás čekají jen poslední dva články - Celkové shrnutí a Fotografie
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 červená červená | 2. srpna 2011 v 8:51 | Reagovat

Takže už jsi pěkně v teple domova, ju? Tyjo, ale pěkně sis to užila, co tak koukám :)
Jako Cars 2 o půl jedenácté v noci, když nás napadlo jít do kina v deset byl taky docela újezd, z filmu si sice moc nepamatuju :D ale hrozně mě to bavilo :)
Každopádně jste měli nehorázný štěstí... a pak se říká, že angličani jsou studení čumáci, chm. Na druhou stranu, on vám dohodil vlastního taxíka :D takže nějaké zájmy na tom asi taky měl :)
Zajímalo by mě, jestli ti ještě něco z peněz zbylo :D
Tak doufám, že určitě brzo přidáš fotky, protože obrazová příloha mě zajímá asi ze všeho nejvíc, papa, Jahůdko

2 Lusssinka Lusssinka | 3. srpna 2011 v 19:01 | Reagovat

tak tebe nechci naštvat :D .. ale jo, patří jím to ;) :D

3 byvala sousedka byvala sousedka | 3. srpna 2011 v 21:50 | Reagovat

priste jed na rok a napis o tom knizku, uzasne se to cte :)samozrejme nez litevcu a lotysanu!

4 violette violette | Web | 4. srpna 2011 v 19:39 | Reagovat

Ó, děkuju ;-) Příště bych chtěla jet na tři měsíce... no, uvidíme, co se naskytne.

5 byvala sousedka byvala sousedka | 6. srpna 2011 v 12:49 | Reagovat

tak to tě přijedu navštívit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama