27. Martin

11. prosince 2010 v 23:51 |  V říši snů

END

Ano, závěr mojí ságy. Mám pocit, že jsem dnes psala jinak, než obvykle píšu. Ale berme v úvahu moje dnešní pochody mysli a taky pokročilou denní dobu. Možná tahle kapitola není nic světového, ale já si nejspíš dám panáka na to, že jsem KONEČNĚ něco dopsala. No, řekněme si narovinu, píšu už čtyři roky a tohle je první kapitolovka s koncem, takže JE co oslavovat :D:D (Ať už je kvalita jakákoli :D)
Věnováno všem poctivým čtenářům a především těm, co mi zanechaly komentáře, v hlavě mi utkvěla Lů, Lucka, Pieretta, Týna
PS: Abychom nechali vše při starém.. he he.. nečetla jsem to po sobě a ani se mi teď nechce, takže omluvte pls moje chyby :)

*
PPS: Prosím VŠECHNY aby zanechali komentář, je jedno jaký, klidně jednoslovný, kladný, záporný či vtpiný. PROSÍM!!!! Je to přece jen poslední kapitola...

Probudil jsem se. Svítilo slunce a ptáci zpívali. Trávu okolo rozvlnil vítr vanoucí od moře. Měl jsem neodbytný pocit, že se stalo něco hrozného, ale nemohl jsem si vzpomenout co.
Vstal jsem a vydal se známou krajinou z kopce dolů. Tady jsme se vždycky scházeli s Kate.
Prudce jsem zastavil. Vzpomněl jsem si.
Co tu dělám? Mám být přece dávno pryč!
Naproti mi běžel úředník. ,,Gratuluju. Vaší chovance se splnilo přání," vychrlil, když celý zadýchaný doběhl až ke mně.
,,Co říkáte? Je v pořádku?"
,,Oba jste zemřeli," objasnil mi situaci.
,,Díky," zamumlal jsem a vydal se k moři. K místu, na nějž jsem měl krásné vzpomínky.
Nechápal jsem, jak je možné, že se jí splnilo přání zrovna v ten poslední den, ale nezajímal jsem se o to. Ani jsem nechtěl znát, jaké bylo...
*
Cestoval jsem krajinou a snažil se Kate najít. Jestliže umřela, nemůže plnit přání. Zbýval jí jen jediný měsíc. Chtěl jsem ji najít dřív, než zmizí navždy. Po třech týdnech, se mi konečně podařilo vyhledat člověka, který ji spatřil, byl to jediný můj záchytný bod. Hledal jsem ji bez přestávky a někdy šel dnem i nocí beze spánku. Propadal jsem zoufalství a každým dnem mě opouštěla naděje.
Čas hrál proti mně.
Zklamal jsem. Po bezvýsledném hledání jsem zůstal sám.
*
Byl to přesně rok, co jsem začal svůj nový život. Seděl jsem v hospůdce a zapíjel... žal?
Přisedl si ke mě muž, který tu zastával roli úředníka u ,,brány." Nikdy jsem si nebyl jistý, jestli je stejný jako my ostatní, nebo jakýsi ,,hlídač" Světa snů.
,,Necítíte se dobře?"
,,Proč? Nabízíte mi snad nějaký lepší svět?" zeptal jsem se sarkasticky a usrknul ze své láhve.
,,Ne, jen mě zajímá, co je s tou vaší Kate?" zeptal se prostě.
,,A vy to snad nevíte?" Ušklíbl jsem se. ,, Sám jste mi řekl, že je mrtvá."
,,V prvním světě možná, ale tady ne," odporoval mi ,,hlídač."
,,Moment, říkal jste, že umřela, to znamená, že po několika týdnech zmizela."
,,Nezmizela. Možná zemřela, ale předtím splnila přání. Pořád tady je..."
*
Bloudil jsem jabloňovým sadem a z plných plic nasával vůni rudých jablek. Viděl jsem Ji už z dálky, ale raději jsem zpomalil. Chtěl jsem si vychutnat ten krásný pocit, když jsem ji konečně po tolika měsících spatřil. Vlasy jí zářily v prudkém poledním slunci a meruňkově zbarvená pleť zrovna tak. Sbírala ovoce ze země a dávala ho do proutěného koše. Uvědomila si, že ji někdo pozoruje a prudce se po mě ohlédla. Jen zjistila, jak daleko jsem a zase si hleděla své práce. Ale potom se otočila znovu a už ze mě nespustila oči. Stoupla si a ledabyle odhodila jablko, jenž svírala v dlani. Udělala dva kroky blíž ke mně a já k ní zrovna tak.
Dlouho jsme tak stáli a nic neříkali. I v jejích očích jsem četl, že před dávnou dobou ztratila veškerou naději. Jako bych byl přelud a ona chtěla vědět, že jsem to opravdu já. Věděl jsem to tak dobře proto, že jsem se cítil stejně.
,,Kate," zašeptal jsem měkce. Měl jsem pocit, že se rozplyne, když promluvím hlasitěji. Po tváři jí v tu chvíli stekla slza. Chtěl jsem jít blíž, vzít ji do náručí, a říct, že všechno bude fajn.
,,Splnilas mu přání, když jsi umřela," vyhrkl jsem, moje hlava chtěla potvrdit předpoklad.
,,A já si zas přála, abychom tu byli spolu navěky," zamumlala.
A pak jsem ji po tak dlouhé době zase objal. A věděl jsem, že je skutečná. Nebyl to jen přelud v mé fantazii. Tohle byla Kate, kterou jsem miloval a ani čas mi v tom nezabránil.
*
V mém životě byly i šťastnější chvíle, ale bez váhání bych je zahodil jen kvůli této.
A přesně tady pro mě začal nový a ten nejskutečnější život. Pro mě, i pro ni.
Tak a teď ty komentáře, děcka. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 12. prosince 2010 v 12:15 | Reagovat

na to se dá říct jen dojaté: óóóoo... + slza v oka :).. pěkné

2 Pierretta Pierretta | Web | 12. prosince 2010 v 18:18 | Reagovat

Tak tomu říkám happyend, jak se patří :) Je krásné, že i když jsou oba vlastně mrtví, tak žijí ve světě snů a jsou šťastní.
A taky ti blahopřeju k dokončení! Taky doufám, že se mi to jednou podaří. :)

3 Amálka Amálka | 13. prosince 2010 v 17:51 | Reagovat

no... oceňuju, že oba umřeli... akorát by mohli zůstat prostě mrtví.... :-)

4 yaraki-taicho yaraki-taicho | Web | 13. prosince 2010 v 20:54 | Reagovat

Všichni jsou mrtví, Dave xD...*dojetí* tak ty, bejku, by ses neměla snižovat ke čtení těch mých výpotků, protože tohle je prostě a jednoduše geniální...vážně super luxuriózní geniální a nádherný díl...
Dává to hrozně hezkou naději...je to v podstatě strašně smutné, protože to vlastně není skutečné, ale člověk jim tu smrt a znovushledání i tak přeje...

5 Lů | 13. prosince 2010 v 21:50 | Reagovat

Marťo já tleskám, hlavně proto, že se ti povedlo konečně něco dopsat :)
Udělala jsi mi radost, je to kouzelný a popravdě jsem čekala ten šťastnej konec a jsem za něj ráda, vymyslela jsi to skvěle!! A tady máš to jedno slovo: ÚŽASNÉ!

6 Violette Violette | Web | 14. prosince 2010 v 21:30 | Reagovat

Ach! Děkuju Moc MOC MCO všem za komentáře, za pochvalu (i za kritiku, Ami :) ) Jsem ráda, že jste uposlechli mého přání a že se vám konec líbil :)

7 Yuna Yuna | Web | 16. prosince 2010 v 12:11 | Reagovat

urcite si to vsetko precitam ^^ ...waa vyzera to zaujímavo , len skoda ze som narazila na tento blog az ked tu bola psoledná kapitola ...:( ..no nic ja to dozeniem:)

8 Violette Violette | 7. ledna 2011 v 18:14 | Reagovat

to doufám _)

9 Violette Violette | 7. ledna 2011 v 18:14 | Reagovat

* :)

10 nwm nwm | 10. února 2011 v 0:02 | Reagovat

nevim nevim, me to pripomina jednu udalost, ale stalo se to az 4.2.2011 cca ve 23:50 (ale to bych mozna kecal)

11 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:26 | Reagovat

Super, tenhle blog je celkem zajímavej. Jdu ještě něco počíst....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama