Střípky minulosti - Ples I

20. března 2010 v 20:41 |  Don't Worry, Be Happy
will

Konec školního roku 2020-2021. Willow chodí do čtvrtého ročníku.

,,Rose, prosím, pomoz mi,"zanaříkala Willow, hned jak spatřila známou tvář ve dveřích do ložnic, prudce se postavila a všechny její knihy a pergameny, kterými se obklopila popadali na zem. ,,Nestihla jsem včera napsat ten úkol kvůli trestu od Hamptona. A ples začíná už za hodinu!"naříkala. ,,Chci to dopsat, ale pak nebudu mít čas se upravit. Neznáš nějaké kouzlo, které by ze mě za pět minut udělalo člověka?"
,,Will,"promluvila klidně Rose Weasleyová. ,,I kdybys tam šla v tomhle, tak budeš nejkrásnější v sále. Klid, jasný? Žádný kouzlo sice neznám…"
Willow bezradně zakňučela.
Rose se zmohla jen na povzdech. ,,Běž se upravit, dopíšu to za tebe."
,,Ale to po tobě nemůžu …"
,,Jdi," zopakovala. ,,Budu to mít za chvíli,"ujistila ji a začala sbírat popadané knihy.
,,Děkuju," řekla Willow a rozběhla se do pokoje.

*
,,Ou,"vydechla Rose užasle.
,,Co je?"zděsila se Willow.
,,Nic,"ujistila ji. ,,Jen… moc ti to sluší."
Blondýnka měla vlasy smotané do elegantního drdolu a několik navlněných pramenů jí spadalo na ramena. Na sobě měla temně modré šaty. Visely na tenoučkých ramínkách, od prsou k pasu hezky obepínaly její postavu a až na zem se mírně rozšiřovaly. Vrchní látka byla průsvitná a lehoučká jako pírko a pří každém pohybu se na okrajích zavlnila. Okolo pravého boku byly našité světlé korálky. Rozbíhaly se do všech směrů a postupně jich ubývalo. Působily jako rozzářené hvězdy na půlnočním nebi.
,,Tady máš ten úkol." Rose jí podala několik listů pergamenu. Také už byla upravená. Vlasy si narovnala a jako čelenku si uvázala černou hedvábnou mašli. Její šaty byli krátké, dosahovaly zhruba ke kolenům. Jejich tmavě tyrkysová barva hezky kontrastovala s jejími rudými vlasy. V pase byly převázané širokou černou mašlí a rozšiřovali se jako zvoneček..
,,Vypadáš nádherně,"ohodnotila ji Will a popadla pramen jejích nezvykle rovných vlasů. ,,Kdybys na mě nepromluvila, asi bych tě nepoznala,"přiznala se. Rose totiž obvykle mívala stejně neposedné kudrny jako její matka Hermiona. Vzala si od ní úkol a položila ho na noční stolek. ,, Nevím, jak ti poděkovat."
,,No, něco mě napadá." Šibalsky se usmála. ,, Bude to pro tebe asi opravdu hrozné a nevím jestli to zvládneš."
Willow se zamračila. ,,Děsíš mě. Radši už mi to řekni."
,,Promiň, ale když ses sama nabídla, napadlo mě okamžitě tohle. Neublíží ti to a zároveň budou všichni šťastnější,"začala. ,,Přeji si, abys dnes byla ne všechny bez rozdílu milá."
Blondýnka se zhluboka nadechla. ,,Na všechny?" pípla.
,,I kdyby to byl Malfoy," upřesnila Rose.
Willow se na chvíli zamyslela a pak přikývla. ,,Dobrá, ale jen dneska."
Ve vstupní síni pomalu začalo přibývat studentů. Postávali ve skupinkách, povídali si a smáli se. Willow a Rose stáli v chodbě, která k síni vedla a pozorovali dění venku. U školy kdosi vyčaroval obrovský parket, ten se vznášel asi metr nad zemí a stoupalo k němu několik dřevěných schodišť. Celý parket byl obehnán elegantním kovaným zábradlím, aby někdo nepřišel k úrazu. Na jedné straně bylo vyvýšené pódium a na něm si kapela v červených hábitech ladila nástroje. Po okrajích celé taneční plochy stály asi dvě stovky kulatých stolků střídavě s bílými či vínovými ubrusy. Okolo každého bylo pět krémově zbarvených židlí. Ke vchodu mířily dobře známé kočáry bez koní a z nich vystupovali čarodějky a kouzelníci.
Dnes se v Bradavicích konal významný ples k oslavě založení školy. Už to bylo několik století co se Nebelvír, Zmijozel, Helga a Rovína rozhodli učit mladé kouzelníky.
A tak na dnešní ples měli dorazit slavní kouzelníci, významní absolventi této školy i starší studenti Krásnohůlek, Kruvalu a dalších čarodějnických škol. Z bradavic se zúčastnili všichni učitelé a studenti od čtvrtého ročníku.
Rose a Willow pomalu scházely schodiště do vstupní síně a rozhlížely se po svých partnerech na dnešní večer. ,,Máš být milá," připomněla Rose. ,,Usmívej se."
,,Pff."Willow zakoulela očima ale poslechla.
Pod schodištěm už postávala skupinka Nebelvýrských. Mezi nimi se dal zahlédnout i Albus Potter. Když Willow viděla, že ho za loket drží malá hnědovláska ve světle žlutých šatech, spadl jí kámen ze srdce. Bála se, že si její kamarád nikoho nenašel, protože jí až do poslední chvíle tajil, s kým půjde, myslela si, že si pouze vymýšlí, protože mu je trapné to přiznat. ,,Ahoj," pozdravily Rose i Willow zároveň. V tu chvíli konverzace ustala. Všichni ohromeně hleděli na obě příchozí. ,,Vypadáte skvěle," ozval se jako první kluk se světle hnědými vlasy a veselým obličejem. Chytil Rose za ruku a přitáhl k sobě.
,,Vážně jsem vás skoro nepoznal," přiznal Albus a trochu zčervenal. ,,Sluší vám to."
Všichni ostatní souhlasili a rozhovor pokračoval dál. Dívky si vzájemně pochválily oblečení a šperky, kluci mluvili o famfrpálovém zápase Irska proti Francii.
Po několika minutách vyšla ze sklepení pětičlenná skupinka zmijozelských sedmáků - tři chlapci a dvě dívky. Čtyři z nich zabočili ke vchodu a jeden z chlapců se vydal směrem k Willow. Ta se rozloučila s ostatními a šla mu naproti. ,,Ahoj," pozdravil ji a gentlemansky nabídl rámě. Opřela se o jeho ruku. ,,Ahoj,"odpověděla a letmě se usmála. ,,Moc ti to sluší," konstatoval a také se usmál.
,,Díky."
Společně vykročili z hradu a přisedli si k jeho kamarádům. David, jak se tento mladík jmenoval, měl čokoládově hnědé vlasy i oči a Willow se vždycky moc líbilo, jak se smál a díval na ostatní. Jako by snad ani nebyl ze Zmijozelu, vždycky byl tak milý a pozorný. A když ji jednou před snídaní požádal, aby s ním šla na ples, nemohla odmítnout. Kapela začala hrát a Willow šla s Davidem tančit. ,,Jak to, že jsi ve Zmijozelu?" vyslovila otázku, jež ji na něm zajímala snad ze všeho nejvíc. ,,Víš, připadáš mi moc milý, na Zmijozel," přiznala.
Písnička dohrála, a následoval potlesk. David však stále dívku držel. ,,Nejsi první kdo se ptá," řekl a pousmál se. ,,Ale všichni ze Zmijozelu nejsou tak špatní, to jenom ti nejhorší špiní naši pověst. Já jsem se tam například dostal kvůli staršímu bratrovi. Nikoho jsem tu neznal, bál jsem se, že zůstanu sám, to víš, byl jsem ještě malinký,"už se smál o něco víc. Hudba zase začala hrát. Willow si uvědomila, že s Davidem se tančí báječně. ,,Moudrý klobouk mě vyslyšel a poslal za mým velkým bráškou - do Zmijozelu," dokončil své povídání. Tančili a povídali si, dokud si kapela nedala přestávku, posadili se ke svému stolu. Na něm bylo několik blikotajících čajových svíček, tác jednohubek, láhev vína, ohnivé whiskey a dýňového džusu. Willow si pro začátek nalila džus a ochutnala jahodu v čokoládě.
,,Davide," ozvalo se radostné zvolání nad jejich hlavami. Všichni jako na povel vzhlédli a jmenovaný s úsměvem zaklonil hlavu.
,,Ahoj Juls,"pozdravil ženu s jemnými vlnitými vlasy a milým úsměvem.
Will na ni pohlédla jen letmě, ze zdvořilosti odvrátila pohled jinam. I ten krátký okamžik však stačil, aby mladé ženě záviděla přirozeně růžové tváře s ďolíčky.
,,Další tanec patří mně… žádné výmluvy,"dodala a zasmála se spolu se všemi ostatními u stolu mimo Willow. Poplácala Davida po rameni a odkráčela proplétajíc se mezi lidmi postávajícími na parketu.
David naklonil ke své tanečnici hlavu, aby jí něco pověděl. Přes veškeré touhy být žárlivě uražená se k němu mírně naklonila, jako že poslouchá.
,,To byla moje starší sestra," vysvětlil. Willow se povolily svaly v obličeji, předtím zatínala zuby. Vždycky vyžadovala maximální pozornost od všech, a teď měla chvíli pocit, že kdyby tu neseděla, on by si za ní náhradu našel. Ačkoli pro ni nic neznamenal, toužila být jedinou na kterou chlapci myslí. Ale je to jen sestra. Will se musela pousmát nad svou žárlivostí a egocentrismem. Uvědomujíc si své nedostatky se však na sobě nesnažila pozměnit nic.
,,Asi tě tu příští sérii budu muset nechat samotnou. Moc mě to mrzí, vážně. Ale sestra by mě umlátila, kdybych pro ni nepřišel,"pokračoval. ,,Od té doby, co se provdala je vážně neoblomná."
,,Ona už je vdaná?" zeptala se překvapeně Will.
David přikývl.
,,Vypadá tak mladě…,"odmlčela se. ,,Nevadí mi, že mě tu necháš, nebudu se nudit, žádný strach. Asi půjdu na chvíli za kamarády,"mile se usmála, jak u ní nebylo zvykem. Popadla kabelku a vstala. ,,Vlastně je půjdu najít hned, uvidíme se později."
David spokojen, že ji tu nemusí nechávat přikývl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lusssinka Lusssinka | 21. března 2010 v 11:05 | Reagovat

dost dobré :).. po dlouhé době konečně kapitola:D.. moc chválím :).. akorát při jméne ,Albus Potter´ dostanu vždycky výtlem, protože to zní hrozně:D:D:D

2 Violette Violette | Web | 21. března 2010 v 11:54 | Reagovat

uznávám, že je to děsný, ale už jsem si zvykla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama