19. Kate

21. února 2010 v 19:05 |  V říši snů
Po dlouhé době nová kapitola.
Pro vzpomínku sem dávám poslední odstavec z minulé :)

Po hodině jsme si sedli na dřevěné molo vyčnívající několik desítek metrů do moře, abychom si odpočinuli. Oba jsme měli kolem očí otlačené kruhy od brýlí. Nesmál jsem se Kate, protože vím, že ona by mohla udělat to samé. Musel jsem vypadat dost komicky.

Věnováno Lucce. Dík, že jsi mě vytáhla. :)



Martin měl kolem očí otlačené kruhy od potápěcích brýlí. Takže jsem si uvědomila, že já je mám určitě taky. Naštěstí se mi nesmál, já bych se nebránila. I přes ty rýhy byl totiž nádherný. Odtrhla jsem od něj pohled a pozorovala pěnící vlny. Nesměla jsem takhle myslet, tohle nebyla skutečnost, já bydlím na druhé straně světa a on má jinou. Začínala jsem mít podezření, že mi čte myšlenky, protože z ničeho nic řekl: ,,Rozešel jsem se s Adel." Mluvil klidně, nedíval se na mě, taky koukal na moře. Myslím, že nečekal žádnou odpověď, prostě to jen potřeboval někomu říct.
,,Aha,"šeptla jsem, zkrátka nešlo jen tak mlčet. A dřív než mě rozum dokázal zadržet ze mě vylétlo: ,,Máš rád jinou?"
Podíval se na mě takovým zvláštním pohledem. Používal ho vcelku často, ale vždycky mi přivodil bušení srdce a ztrátu koncentrace. Nenáviděla jsem to, že nechápu co znamenal. Jako by si mě měřil pohledem, jako by se sám snažil zjistit kam tím mířím. A já vždy zamrkala a sklonila hlavu. Stejně tak i teď.
,,Nevím."
Neví. On neví. Charlotte si často stěžovala, jak jí tahle odpověď u kluků štve. Až teď jsem pochopila proč. Nikdy jsem se s kluky moc nebavila. Tak poslední dva měsíce byla situace jiná. Moje ,,americká sláva" , jak jsem to pojmenovala, mi v tom zkrátka bránila.
,,Viděl jsem tvůj plakát z časopisu," nadhodil a usmál se. Nerad se bavil o vážných věcech.
,,Vážně?" Doufám, že ne ten…
,, Měla jsi tam takový roztomiloušký, růžovoušký…"
,, Ne!" zakryla jsem si oči, jeho šišlání mi okamžitě prozradilo, co je to za plakát. Nechápu jak mě manažer donutil obléct si na sebe něco takového." ,,Slib mi, že na to zapomeneš!" chtěla jsem se propadnout. Prosím, prosím. K čemu je to země snů, když se nemůžu ani propadnout?! ,,Kde jsi ho viděl?" zeptala jsem se naprosto zoufale."
,, To, že mám ségru přináší i výhody. Má ho vylepený nad postelí. Zahlédl jsem ho jen krátce, i když jsem pochopitelně netušil o koho jde.!
Ó ne. Ten ironický úsměv měl moc vraždit. Vraždit mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo je sympatičtější

Martin
Kate
Oba
Ani jeden

Komentáře

1 Lusssinka Lusssinka | 21. února 2010 v 19:30 | Reagovat

super :) jako vždy :)

2 algebino algebino | 21. února 2010 v 20:31 | Reagovat

Díky:) je to samozřejmě úžasný, jak jsem říkala:)
btw: někdy zopáknem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama