16. Martin

31. prosince 2009 v 10:00 |  V říši snů
Nečekaně už je další kapitola. Blížíme se ke konci!


Nastala ta chvíle. Již uplynulo sedmdesát dní, teď jsem já musel předat tajemství.
,,Ahoj Kate," řekl jsem. Můj hlas musel znít asi dost pohřebně, neskákal jsem právě radostí. Odkašlal jsem si, abych nějak prolomil tu chvíli ticha když mi neodpověděla na pozdrav, asi jí došlo, že něco není v pořádku. Dlouho jsem přemýšlel, jak jí tu zprávu podám, všechno jsem měl promyšlené předem. Sdělil jsem jí všechno o její budoucí nesmrtelnosti za splnění úkolu, časový limit a spoustu informací, které ještě nevěděla.
Čekal jsem nějakou úlevu, jakmile jsem to ze sebe vyklopil, ale ten blažený pocit lehkosti se nějak nedostavil. Možná to bylo tím, že nic neříkala, jen si opřela hlavu o ruce a přemýšlela, Přivádělo mě to k šílenství, určitě v tom najde nějakou chybu
,,Takže ty máš splnit přání mně?"
Bylo přeci tak jasné, že se na tohle zeptá a já hlupák si nepřipravil odpověď. ,,Ne" zalhal jsem pohotově. ,,Já už to mám za sebou." Usmál jsem se, lhář jsem byl perfektní, to tvrdili všichni co mě lépe znali, ale výčitek mě to nezbavilo. Utěšoval jsem se jen tím, že se nesmí dozvědět, co je můj úkol. ,,Tebe tu jen provádím, … rád," dodal jsem nevině abych odvedl její myšlenky jinam.
,,A co tehdy na té ulici? To jsi mě nepoznal."
Sakra! Byla pozorná. ,,Bude to ještě chvíli trvat, než si vzpomenu,"vzdychl jsem, trocha dramatičnosti neuškodí, ,, jen co ty splníš přání nebo…nebo taky ne."
Blížili jsem se k hlavnímu městu, kde se vždycky ukazovali noví návštěvníci. Cestou jsme s Kate moc nemluvili. Nevím proč, ale musel jsem pořád přemýšlet o tom, jestli by mohla přijít na to, že jsem jí lhal. Až teď jsem si vlastně uvědomil jak je neuvěřitelně pozorná, nemohl jsem udělat ani říct nic, co by nemohla použít proti mně, tak strašně mě to rozčilovalo, měl jsem vztek na ni i na sebe. Někdy jsem ji možná považoval za sympatickou, ale teď pro mě byla přímo nesnesitelná. Asi je nakonec dobře, že už odejdu a nikdy ji znovu neuvidím. Zase to bude můj nudný normální život.
Zašli jsem do prvního domku u cesty. Prošel jsem otevřenými dveřmi, Kate zůstala venku. ,,Koho má?" zeptal jsem se mladého muže sedícího za dubovým stolem přímo naproti dveřím.
,,Asi dvacetiletý Američan,"odpověděl. ,,Jen… trochu jsem si ho proklepl. On tu holku nesnáší, je to naprostý psychopat," dodal tak abych to slyšel jen já.
To jsem si za deset minut ověřil sám. Jen co se průměrný kluk s pár kily navíc objevil nad městem, poznal jsem, že něco není v pořádku, protože jen vykulil oči a vrhnul se na Kate. Ještě dřív, než se jí stačil dotknout jsem ho shodil k zemi. Ztuhlá Kate seděla na zemi a zírala na kluka co se jí právě pokusil zabít. V trávě opodál se v paprscích slunce třpytil kapesní nůž. Chvíli jsem uvažoval nad tím, kde ho tu vzal, ale my jsme tu také byli v normálním oblečení, prostě jsme se objevili s ním. Tohle je přece jen sen a ve snech je možné všechno.
Nečekal jsem až útočník vstane, sebral jsem nůž a hodil si ho zavřený do kapsy. Kate se klepala a dýchala přerývavě. Dívala se na mě, ale v očích neměla strach, spíš nevěřícnost.
Zvedl jsem jí na nohy a táhl zpátky do města.
Byla trochu mimo, ale to jsem se jí nedivil, zdálo se, že by mu splnila přání leda tím, že by umřela. Uvědomil jsem si také, že tady ji nedokáže zabít, ale přesto jsem před ní skočil a chránil ji. Bylo to takové instinktivní, neměl jsem právě hodiny na rozmýšlení, asi mám hluboko v sobě zakódované chránit dívky v nesnázích. Normálně bych se té představě ušklíbl, ale teď se mi nějak nechtělo.
,,Dokud jsi v Praze, nebude tě obtěžovat,"uklidňoval jsem ji když jsme procházeli travnatými uličkami. ,,Časový posun je skvělá věc."
Pořád mlčela a jen zírala před sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo je sympatičtější

Martin
Kate
Oba
Ani jeden

Komentáře

1 Algebíno Algebíno | 31. prosince 2009 v 12:33 | Reagovat

wááu :D moc hezký :)

2 Violette Violette | 31. prosince 2009 v 18:35 | Reagovat

díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama