12.Martin

20. září 2009 v 17:11 |  V říši snů
Já vím, že na tuhle kapitolu čekáte, Lucinky :D (jako na ten děj :) )
Prošli jsme klikatým údolím až do města. Hned vám padla do očí ta kultura odlišná od té na Zemi. Domy byli nižší a více sladěné s přírodou, žádné silnice, jen vyšlapané cestičky v zelenavém trávníku, jehož délku udržoval jen dobytek. Mezi domy nespoutaně rostli stromy a luční kvítí. Zastavili jsme se v hostinci uprostřed městečka. U sklenic piva se tu hrála jakási obdoba kuželek.
,,Můžem si to zkusit?" zeptal jsem se hostinského.


Jen se rozesmál. ,,Ale jistě. Nepřijatým všechno zdarma!" Nepřijatým. Můj čas se krátil, nezapomínal jsem. Jen jsem se od toho snažil utéct. Netrvalo dlouho a zvykl jsem si na pravidelné noční výlety a rozhovory, ale třetina mého času už minula. Znovu jsem obavy zatlačil do hloubi mysli a bavil se shazováním panáčků na konci překážkové dráhy.
Přiťukli jsme si s Kate sladkým vínem a jako tým hráli proti několika místním. Oby jsme byli dobří, ale s každou skleničkou se naše muška zhoršovala.
,,Nikdy jsem toho tolik nevypila," přiznala se mi Kate když jsme odcházeli z hospody zpět do lesa v němž jsme se vždycky objevovali. Jo, to jsem poznal taky, protože na mně doslova visela a její kroky jsem udával já. ,,Rodiče mě moc kontrolují. Já vlastně ani nemám nikoho, s kým bych se mohla odvázat,"přiznala se. Pak se mě pustila a sesunula se na trávu. Měl jsem toho v sobě taky dost, ale upřímně, už jsem trochu v pití trénoval a vzhledemk tomu, že jsem před dvěma měsíci oslavil osmnáctiny, tak i trénovat smím.
,,Ta zem je tak krásné rovná," rozplývala se Kate. ,, Ha... haha, plácám nesmysly,"povídala a přitom se připitoměle pochechtávala.
,, Kolik je ti let, Kate?" zeptal jsem se zničeho nic vážně.
Přestala se smát. ,,Za několik týdnů sedmnáct," zamumlala směrem k zemi. Lehl jsem si vedle ní, nemělosmysl se dál pokoušet držet rovnováhu. Rozum mi říkal, ať se od ní držím dál, když jsem to přehnal, dělal jsem hrozné věci, víno bylo obzvláště schopné zbavovat rozumu. Asi jsem toho neměl tolik pít. Pozde, už mi to bylo jedno. ,,Kate, ty jsi prostě nejlepší," prohlásil jsem připitoměle. Mozek říkal:, Mluvíš jako pitomec.' Víno vzdorovalo:, To není pravda! Jen se tak chovej dál.' Vínu jsem věřil v tuhle chvíli víc.
Mezitím, co jsem vedl krátký vnitřní rozhovor se Kate pohnula tak, že jsem to sotva zaznamenal. Klekla si, netáhla se ke mě tak, že mi zakrývala výhled na měsíc, ale ten mi upřímně řečeno byl šumafuk. zastavila se těsně před mým obličejem a podívala se mi do očí. Pak mě políbila. Nebránil jsem se, naopak jsem její polibky opětoval. Po chvíli se odtáhla, jako by si uvědomila co dělá, ale já si ji přitáhl zpátky. Její rty byly jemné a studené, nijak nepříjemné
Pak se do toho vložil mozek. ,Přestaň!' Ale já nechápal proč. Proč je špatné líbat někoho, kdo se vám líbí? Někoho, s kým je vám dobře - a mě s ní opravdu dobře bylo, uvědomil jsem si.
Vzal jsem jí do náruče a hladil po dlouhých plavých vlasech.
,,Martine! Vstávej do práce!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo je sympatičtější

Martin
Kate
Oba
Ani jeden

Komentáře

1 algebino algebino | 21. září 2009 v 16:52 | Reagovat

Ať žije vínečko :D supr, tak honem další :D

2 lusssinka lusssinka | 21. září 2009 v 19:30 | Reagovat

dost dobrý :)

3 Violette Violette | 22. září 2009 v 17:34 | Reagovat

díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama