3.Kate

6. srpna 2009 v 18:36 |  V říši snů
Seděla jsem v letadle, slunce pálilo, vzlétli jsme se spožděním devíti hodin! Bylo načase, abych si pořídila vlastní letadlo. Člověk by čekal, že při své slávě získá alespoň to privilegium letět kdy chce a kam chce. Co je mi do toho, že jsou v mé domovině prudké bouřky?
Let byl klidný a já unavená. Sedladla v první třídě byla tak pohodlná, sklopila jsem ho a pomalu se propadala do snů.


Zdáli se mi blbosti, jako vždy. Běhala jsem nahá po našem městě, nemohla najít oblečení a najednou jsem stála na kopci, okolo mě byly stromy. Měla jsem na sobě minitričko, aspoň něco. Nikdo jiný tu nebyl, nevím jaké bylo počasí, ale nebyla mi zima, vlastně mi nebylo ani teplo. Sbíhala jsem po silinici dolů z kopce, kolem projíždělo auto, a tak jsem si stáhla tričko co nejníž to šlo, pak jsem uviděla na zemi kraťasy, ale nemohla jsem si je vzít. Bylo to strašné, já věděla, že je to jen sen, přesto jsem se cítila opravdu mizerně.
A náhle mě rozbolela hlava, nebyla to jen tak ledajaká bolest. Jako by vás někdo mlátil velkou palicí přímo do čela. Začala jsem se probouzet, avšak když jsem chtěla otevřít oči, něco se stalo. Zvedl se mi žaludek, snad všechny vnitřnosti se mi natlačily až do krku, a potom vše ustalo. Probouzela jsem se, ale uprostřed návratu do bdělosti se něco stalo, přímo v půli cesty. Nevím jak bych to popsala, jakoby jsem zabočila někam, kam jsem nikdy nevkročila. Vysvětlila bych to takto: Vracíte se od kamarádky domů a uvidíte temnou uličku, Nikdy jste tam nebyli, stojí tam stará, dávno uzavřená továrna a na hlavní bráně je červená a poněkud sloupaná cedule ,,Nepovolaným vstup zakázán." Okna jsou vymlácená, omítka se drolí, plot zrezlý, střecha děravá. Vy víte, že tam nemáte chodit, všechny smysli říkají: Jdi domů. Přesto prolezete dírou v plotě a jdete pořád dál, jenom tak, ani nechcete, jenom vás Něco táhne, nemůžete se zastavit.
A tak jsem se dostala do jiného světa, nazvala jsem ho Světem snů. Okamžitě jsem věděla, že to není jen obyčejný sen, ale ani skutečný svět Zkrátka něco mezi oběma. Moje první návštěva byla poněkud mlhavá. V zemi žilo mnoho lidí, potkala jsem kluka, jmenoval se Martin - Evropan, torchu nešikovný, ale vysvětlil mi všechno a já hltala každé jeho slovo, byl totiž okouzlující, krásný. Nevím čím mě tolik zaujal. Možná tím, že jako jediný z lidí, které jsem znala, netušil co jsem zač. Každý si mohl přečíst na internetu kdejakou pikantnost z mého života a prohlížet si fotky od fanoušků i profesionálů. ,,Kate s kamarádkami na nákupech v New Yotku," ,,Populární zpěvačka na rodinné oslavě," ,,Co nosí Kate?" - takové a tisícovky dalších článků s fotografiemi, občas jsem si nějaké přečetla a divila se, kde ty informace berou. Ale Martin nikdy nečetl jediný z těch článků, nikdy neviděl žádnou fotku, na níž jsem figurovala. Bylo to tak zvláštní, tak jiné. Možná mě to i trochu štvalo... trošičku... malinko.
Od té chvíle jsem žila dva životy - na Zemi a ve Světě snů. Mrzelo mě jediné - když jsem spala, dobře jsem si pamatovala kým jsem na Zemi, ale jakmile jsem se probudila, zapoměla jsem na všechno, co se v noci dělo. Byli tu lidé z celého světa, ale mluvili jsme stejným jazykem.
Martin byl moc fajn.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 algebino algebino | 6. srpna 2009 v 19:03 | Reagovat

Oooo, tak honem dál když už máš tu disketu :D

2 VIolette VIolette | 6. srpna 2009 v 20:33 | Reagovat

jasně, jasně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama