1.Kate

8. července 2009 v 19:20 |  V říši snů
Tuto kapitolu poprvé věnuji svým rodičům, za to, že mě devět let nutili chodit do hudebky (upřímě, jsem nikdy ten nástroj nezačala mít ráda) a za to, že mě moje drahá učitelka několik posledních let nutila vystupovat na každým koncertě, aby se mi pomstila, pač jsem necvičila . Díky, ale aspoň vím, co je to nervozita, protože i když v tom sále bylo maximálně sto lidí, tak jsem se mohla třesem rozsypat. Takže mi to tudíž pomohlo napsat tuto kapitolu :)
Omlouvám se za chyby, nečetla jsem to...


Cítila jsem, jak mi srdce zběsile bije v hrudi. Ruce jsem měla jak z rosolu. Ndechla jsem se, vydechla, uvolnění se nedostavilo. Technici se ujistili, že mi funguje sluchátko a mikrofon. Stilistka kolem mě poskakovala s drahým lakem na vlasy, který následně vyměnila za kartáč na šaty, znovu přerovnala už tak příliš naškrobené záhyby černé sukně končící mi nad koleny.
I přes ten hlučný zmatek kolem jsme slyšela hovor diváků.
Seběhlo se to rychle a v mysli se mi zachovalo jen pár momentů. Stoupání po schodech, moje kapela (Jo! Moje kapela!), davy, tisíce ječících faninek a nervozita. Kapela začala hrát, v hlavě jsem měla prázdno a za tou propastí se odehrával zmatek.
Instinktivně jsem zpívala slova písně a netušila, kde je beru, ale jakmile mi došlo že to, co slyším ve sluchátku, je můj hlas, opadla ze mě veškerá tréma. Mohla jsem se v klidu nadechnou a s úsměvem radostně pokračovat.
Otevřela jsem oči. Byla ještě tma a na digitálním budíku zářili číslice oznamující, že sotva minula čtvrtá hodina.Přehrála jsem si nejintenzivnější zážitek svého života ještě jednou užívajíc si pohodlí hotelové postele. Nebylo to mé první vystoupení, ale já se nikdy nezbavila té nervozity. Já se prostě nenarodila pro to, abych byla slavná, zpívala jsem ve školním sboru a najednou, z ničeho nic je ze mě hvězda, kterou zná každá puberťačka ve státech. Už to trvá asi půl roku, tohle bylo mé poslední vystoupení před prázdninami - jo, i slavný lidi chodí do školy. Rodiče chtěli, abych žila pokud možno co nejnormálněji.
Amerika je šílená země, takže většinu letošních prázdnin strávím v Evrově, kde mě, aspoň doufám, nikdo nezná.
Ach jo, půl páté. Musím vstávat abych stihla letadlo domů. Proč v tak pitomou dobu? Protože papparazi spí, proto.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lusssinka lusssinka | 8. července 2009 v 21:57 | Reagovat

tk to je hodně zajímavé ;) něco nového? ;).. ty jo, zavidím tý holce:D

2 algebino algebino | 26. července 2009 v 13:02 | Reagovat

čekala jsem vše, ale tohle ne :D fakt luxůůůůůůs :)

3 Violette Violette | 26. července 2009 v 17:53 | Reagovat

Dík,Lucky

4 Jindra Jindra | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:12 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama