44.kapitola - Z rodu Nianas

16. dubna 2009 v 19:39
Tak se mi z toho počítačovýho veterána konečně podařilo dostat tuhle kapitolu do počítače s internetem.
Dobrá zpráva: už mě to zase začíná bavit! :D
Věnováno Kubovi, Dungovi a Magdě. Bez jejich pomoci by tato kapitola nevznikla.

Ráno následujícího dne bylo chladnější než předchozí dny. Při zemi se vznášela hustá mlha, bílá jako mléko. Vysoká tráva byla pokryta jinovatkou. Oblohu zahalil nekonečný šedavý závoj, který jen dodal všemu na mrazivosti. Na chvíli se pár paprsků protáhlo úzkou sklulinou v mraku, za okamžik se i těch několik žlutavých pruhů ztratilo a začalo mrholit.
Na skalnatém vršku kopce nad rozlehlým údolím se objevily dvě postavy zahalené do dlouhých plášťů. Když se rozpršelo přehodili si přes hlavy kápě a pokračovali v sestupu.
Melinda si celé dopoledne připravovala otázky které tomu mladíkovi, který s ní ztrávil tolik času, položí. Za úsvitu se v tichosti sbalili a vydali na cestu. Melinda měla pocit, že je její společník z jejího mlčení zaskočený. Byl celý roztržitý, nejistý, ale nijak se nesnažil mlčení přerušit. Snad jen párkrát se nadechl, jako by se chystla něco říct, pak si vždy jen povzdechl nebo odkašlal a zrchlil krok. Tak už to dnes udělal po čtvrté, když se Melinda konečně odhodlala. ,,Kdo jsi?" položila mu otázku, kterou považovala za nejdůležitější. Hodně dlouho přemýšlela nad tím, kterou z otázek má vlastně vyslovit první a když už se konečně rozhodla, nevěděla jak ji má zformulovat, chtěla vymyslet něco lepšího než ta dvě obyčejný slova, ale když už přecházeli druhý kopec uvědomila si, že přesně vyjadřují to, co mají.
,,Jmenuji se Adrian, moje matka byla elfka, otec člověk,"pravil. Pravděpodobně si svou odpověď už nějakou chvíli promýšlel.
,,Znáš Neitana,"nadhodila Melinda, a zahleděla se k obzoru, snažila se působit klidně, nevyslovit všechny otázky najednou.
,,Ačkoliv stárnu téměř stejně rychle jako obyčejný člověk a s elfy nemám prakticky nic společného, matka si přála abych se vzdělával stejně jako její druzi,"vyprávěl a roztržitě si mnul prsty, ,,v její zemi je zvykem,vyučovat všechny děti společně od kolébky alespoň do věku čtrnácti let. Každý kdo dosáhne toho věku může požádat jakéhokoli elfa o další soukromé studium. Čím jsi lepší v kouzlení tím můžeš mířit výš, každý dospělý elf má svého učně, většinou i víc. Já jsem znal své schopnosti a všichni ostatní o nich věděli také,"odmlčel se, když pokračoval, zazněla v jeho hlase hořkost, ,,vždy jsem byl ten nešikovný, ten bez nadání, co všechno spackal. Nenáviděl jsem ten řád, všichni elfové jsou tak hrdí na své tradice, tak pyšní na sebe samé." Melinda ho poslouchala se zaujetím a téměř zapoměla na původní téma jejich rozhovoru. ,,U nikoho jsem se o studium nedoprošoval, chtěl jsem od nich odejít a potulovat se po světě čarodějů, zapadnout jako obyčejný člověk. Koneckonců, když mi bylo třináct matka zemřela a mě už v jejich světě držel jen jediný rok povinnosti,"posmutněle stišil hlas. ,,V den mých patnáctých narozenin mě navštívil Neitan, navrhl mi, že mě bude učit a já bez rozmýšlení přijal."
,,Myslela jsem, že jsi chtěl za každou cenu odejít,"namítla zaujatě, ,,a Neitan není o moc starší než ty, jak by tě mohl něčemu naučit?"
Zavrtěl hlavou. ,,Je mnohem starší než já. Každý elf stárne o něco pomaleji než lidé, dožívají se věku asi jen o dvacet let vyššího. Existuje však několik výjimečných, vzácná krev Nianas, jejich věk někdy dosáhne až tří set let."
Dívka překvapeně zalapala po dechu.
,,Neitan je jeden z nich,"pokračoval, ,,je něco jako člen královské rodiny, už chápeš proč jsem nemohl odmítnout? Do teď nechápu proč to udělal."
Melinda se na chvíli zamyslela. Byl Neitan skutečně tak důležitý? Tak starý a vlivný? Kam až jí paměť sahala byl Neitan vždycky stejný, skutečně nikdy nezestárl, ale pokud byl opravdu tak jedinečný proč se tolik zajímal o jejich rodinu? Bylo to jen kvůli předurčení, které čekalo potomka dávného věštce? Asi ano.
Na druhou stranu teď nechal očekávaného zachránce -stále tomu nemohla uvěřit-putovat v doprovodu toho nejzavrhovanějšího ze svého lidu. Co kdyby se něco stalo a veškerá ochrana poskytnutá jejím předkům by vyšla nazmar?
,,Takže Neitan ti nařídil doprovázet mě,"hádala a nedokázala potlačit zlobu.
,,Učil mě necelých pět let. Sám jsem ho požádal o nějaký malý úkol, třeba jen ochraňovat Elizabeth, teď když se naplnění věštby blýží. On mi ale zadal úkol ze všech nejtěžší a věř, že jsem opravdu nemohl nic dělat. Řekl, že je důležité, abys putovala se mnou abych ti pomáhal jen minimálně, aby sis mohla vyzkoušet svoje síly. Né že bys byla nepříjemná společnice,"vysvětloval rychle, ,,ale já nejsem dost nadaný na to abych ochraňoval tu nejdůležitější osobu která se za posledních osm set let narodila,"zaskuhral zoufale.
Melinda se jen ušklíbla. ,,Jo, alespoň tě napokládají za nejdůležitější osobu, která se za posledních osm století narodila,"utrousila sarkasicky.
Adrian se usmál.
,,Nemusel jsi mi lhát a vydávat se za Neitana."
,,Promiň, nevěděl jsem, jak bys mě přijala. Neitan s tím nesouhlasil, nejdříve všechno nechal na mě, ale včera už mojí neschopnost neunesl. Však jsi to viděla,"připoměl jí ,,Mimochodem, vyměnili jsem se tu noc v chatrči."
Melinda se zastavila aby nabrala dech. Kriticky si ho prohlédla a on jen nervózně stáhl obočí. ,,Zůstaneš Neitanem napořád?"
,,Jeho podoba mi za pár dní zmizí." Několikrát se nadechl, jako by se k něčemu nemohl odhodlat a pak promluvil:,,Omlouvám se za tvé věznění ve vlastním domě, ale vážně jsem ti nesměl pomáhat."
Na chvíli zavládlo ticho. Déšť ještě zesílil a oba cestovatelé si promoklé pláště přitáhli blíž k tělu.
,,Neitan mi včera naznačoval abych pokračovala v hledání Elizabeth,"tipovala, Adrian nic neřekl. Melinda si pohrdlivě odfrkla. ,,Báječné, je to vážně skvělé! Už mě unavuje dostávat jen střípky informací. Proč musím na všechno přijít sama? Jde přeci o záchranu všeho."
,,Řeknu ti co vím, ale věř, že na tom nejsem o nic lépe než ty," chlácholil ji.
,,O tom pochybuji,"zamumlala, ale přece jen se jí o něco zlepšila nálada když jí Adrian slíbil odpovědi. Zavzpomínala na několik posledních týdnů, pokud se stalo něco co žádalo vysvětlení, nastala právě chvíle zeptat se.
,,Znáš přesné znění té věštby? Víš, já pořád pochybuji, že se v ní mluvilo o mě,"přznala to co jí už dlouhou dobu trápilo.
,,Chápu tvoje pochyby, ale řekl bych, že jsi skutečně tím o kom se v ní mluví."Nadechl se. ,,Snad to nespletu.
Až uplyne sedmset sedmdesát sedm let
od smrti té nejmocnější,
temnotou se zalije každičký svět,
a naděje budou stále mizivější.

Dřív narodí se dítě z rodu mého.
Obyčejné, avšak zachráncem všeho
Říká se: naděje umírá poslední!
Ta veškerá neděje přetrvává v něm čí v ní."


Soustředěně zavřel oči a skousl si ret, celý jeho obličej se zkroutil do komické grimasy, pak náhle oči otevřel a pokračoval.

,,Ačkoli celý rod může uzřet budoucnost,
to dítě nebude mít tu schopnost.

Tři dary mu budou náležet.
První: moc poskytnutá největší kouzelnicí,
Druhá je půlkou ze sil řídících svět,
ono však musí nalézt polovinu zbývající.
Třetí je jen vlastní důvtip a magie
s nimiž zmůže nepřátel legie!


Dlouho bylo ticho. Adrian na Melindu plaše upíral oči a čekal na její reakci.
,,Dobrá,"řekla a přes závoj deště mu opětovala pohled. ,,Vezmeme to od konce,"rozhodla. ,,První dar, to chápu, ale ty další jsou takové...,"hledala to správné slovo, ,,...matoucí."
,,Také nechápu, co tím tvůj předek myslel,"přiznal, a pokrčil rameny. Pak se zarazil, shodil svoje zavazadla na zem a začal v nich něco hledat. Vyházel skoro polovinu svých podivných předmětů, než nad hlavu vítězoslavně pozvedl velice ošuntělou úzkou klnihu. Byla tak tenká, že šlo pravděpdobně jen o starý zápisník.
,,Tohle,"zamával sešitem, ,,mi tu včera Neitan nechal. ,,Požádal mě, abych ti před spaním přečetl vždy jednu kapitolu."
Melinda si od něj knížku vzala a prohlížela si desky. Nebyl na nich žádný obrázek, simbol či název. Otočila na první stranu, a na zem vypadl nový list papíru, patrně ke svazku vůbec nepatřil. Dívka ho rychle sebrala, dřív než se stačil rozmočit v blátě a knihu schovala pod plášť, aby ji chránila před deštěm. Adrian na nic nečekal a navracel rozházené věci zpět. Melinda list rozložila a nahlas četla:,,Chraňte tuto knihu. Nesmí ji spatřit nikdo, komu nebyla určena. Jde o několik pravdivých událostí, které zaznamenali mí předkové či já. Kdybych neměl možnost vás v blízké budoucnosti navštívit, prosím nezapomínejte, co jsem vám radil, nerozdělujte se ať se stane cokoli."
Melinda dopis složila a zastrčila ho zpět k ostatním zápiskům a podala ji Adrianovi, který už byl u konce s balením.
,,Už se nemůžu dočkat večera,"prohlásila Melinda. ,,Že by konečně nějaké odpovědi?"
Adrian se uchcechtl. ,,Ano, ale s nimy se vždycky vynoří trojnásobek dalších dotěrných otázek."
,,Možná,"uznala dívka, ,,ale co by byl svět bez otázek?"
Otočila k potoku pod sebou a s jistým krokem vyrazila. Adrian jí chvíli pozoroval, vzala svůj úděl oklamaného s takovým klidem, jaký nečekal; po chvíli ji s lehkým úsměvem na rtech i v srdci následoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lusssinka lusssinka | 17. dubna 2009 v 11:47 | Reagovat

no páni:))..hltala jsem se zájmem jedno slovo za druhém!..moc moc chválím, povedla se ti:))..a zajímalo by mě,kde na ty nápady chodíš:D..a to jsi složila sama?;)..

2 violette violette | 17. dubna 2009 v 15:38 | Reagovat

jo, složila. A dík za pochvalu :)

3 Amálka Amálka | 18. dubna 2009 v 19:33 | Reagovat

Před chvílí sem věděla, co sem ti chtěla napsat, ale teď už ne....

Před chvílí sem viděla ukázku Harryho Pottera a Prince dvojí krve.. Už se na to fakt těším.....

4 Violette Violette | 19. dubna 2009 v 7:50 | Reagovat

viděla jsem dí asi hodinu před tebou a už se na to taky hrooooozně těším, ale chci to vidět v angličtině :)

5 T. T. | 19. dubna 2009 v 20:53 | Reagovat

Thanks for presentation.
I was pleased, when I read this :-)
One question, how many chapters have left to the end?
My thanks belongs to you, Master.

6 Violette Violette | 20. dubna 2009 v 21:19 | Reagovat

jestli se ptáš kolik kapitol zbývá do konce, tak tipuju že kolem 3O-ti (neděste se) :D  (nepřeháním)

7 T T | 21. dubna 2009 v 23:37 | Reagovat

thanks, and sorry for the incident with pc (i realy don't know how repair it :-) )

Ps: Zkus mi zjistit přesnou značku tý zvukovky (popř. i toho USBa).

Am I in ignor? (spam :D )

8 Klárka Klárka | 22. dubna 2009 v 20:03 | Reagovat

Ahoj! Ten novej trailer na HP6 najdeš na blogu- mamlasek.blog.cz-tam hned pod záhlavím jsou dva odkazy na ten trailer. Tak se koukni:)

9 violette violette | 23. dubna 2009 v 10:17 | Reagovat

jj, dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama