43.Kapitola ,,Na shledanou, Neitane"

14. února 2009 v 14:54
Věnováno všem trpělivým čtenářům (jako vždy:omlouvám se za chyby)
Melinda seděla nad knihou a nevnímajíc okolí přemýšlela nad tou událostí. Pokud bylo město tak obrovské, jak se tu píše, jak mohlo jen tak jednoduše zmizet? Jak to, že čarodějové nikdy nezjistili kdo nebo co zatím stálo?
Překlopila stránky a vrátila se na začátek knihy, ke stránkám díky nimmž zjistila co je Neitan zač.
Měla neodbytný pocit, že si je musí přečíst, jako by na nich bylo něco co přehlédla.
Elfové, krásní, nepochopitelní, moudří, nadaní ... Elfové. Tak začínala první kapitola.
,,Vždy, když jsem mluvila s nějakým Elfem, připadala jsem si jako hloupé dítě před nejuznávanějším mudrcem,"přiznala Lady Amins, uznávaná čarodějka, která se vzdala nároku na trůn ve prospěch svého mladšího bratra roku 675.
Melinda nemusela být princeznou aby se cítila stejně. Už jako málá, ačkoli byla drzá a nebojácná, se uklidnila a stišila pokaždé, kdy se Neitan ukázal.
Rychle přečetla stránku a pokračovala dál. Do západu slunce zbývalo ještě několik hodin když dočetla kapitolu. Myšlenky jí zase výřily v hlavě a otázky na ní doráželi stejně jako jarní chlad. Zachumlala se do deky a vstřebávala skutečnost, svou hloupost a nevšímavost, netrpělivě čekala na příchod svého společníka, ať to byl kdokoli.

*****************************************************************
Na místě vzdáleném asi týden cesty svítilo slunce, v tuto roční dobu nazvykle teplé. Děti pobíhaliy venku a hrály si, ženy sušily prádlo a muži pracovali na polích, všichni s úsměvem a dobrou náladou z pěkného počasí. V podkrovním pokojíku malého hostince uprostřed vesnice seděl hlouček cestovatelů, kteří ani nepomýšleli na radovánky, dokonce si ani nevšimly, jak je venku krásně. Téměř šeptem mluvili mezi sebou. Hostinský ani nepostřehl, že se k jejich skupince za úsvitu přidal další člen.
Dívka sedící na židli měla vlasy schované v šátku, jeden neposlušný blonďatý pramen však vyklouzl a lemoval její světlý obličej. ,,Takže, moje sestra mě teď hledá,"konstatovala, ,,a já jí nesmím jít naproti."
,,Přijde za tebou sama, bude to tak lepší,"odpověděl jí mladý muž stojící u okna. Ostatní čtyři jen seděli na posteli a poslouchali.
,,Už si pomalu přestávám lámat hlavu tím, jak to všechno víš,"nadhodila zamyšleně a dívala se přitom z okna.,,Myslím tím to, kde jsem já, kde je Melinda, co bylo, je a dokonce i bude..."vysvětlovala. Mladíkův příchod dnes ráno, neuvěřitelný příběh její malé sestry a její úděl, bylo toho příliš na pochopení.
,,Tvoje sestra má jistý úkol, musí mít čas na jeho splnění dřív, než se s tebou setká,"vysvětloval klidně.
,,Ale jak bude vědět kde mě má hledat?"
,,Kde se nejlépe schováš, kde se dobře vyznáš?"odpověděl jí otázkou.
Dvíka se zamyslela, snažila se spojit ty dva požadavky v jeden. ,,Ukriji se tam, kde je největší chaos, hodně lidí. Vyznám se... ve městech, jejich uspořádání, životě,..."stichla a pohlédla do jeho tváře, ,,hlavní město, tam odejdu,"rozhodla se.
,,Dobrá,"přikývl se souhlasným úsměvem. ,,Odcházím. Opatruj se Elizabeth."
Vždycky vyslovoval jména plná, nikdy je nezkracoval ani nezdrobňoval. Dívka si vzdychla a stoupla si.,,Ty také. Na Shledanou, Neitane."
**************************************************************
,,Mel?"
,,Melindo!"
Dívka otevřela oči, uprostřed jeskyně plápolal oheň a u ní klečel na zemi její hnědovlasý společník.
Zavřela oči a zase je otevřela.,,Už jse zpět?"zívla a protáhla si ruce a nohy. Pak si vzpoměla na své odpolední zjištění a na vteřinku ztuhla. Rychle si uspořádala slova a vyhrkla:,,Jestli to není pravda tak se mi vysměješ, ale já jsem si jistá,"začala.,,Ty nejsi Neitan,"dívala se radši na zem, aby se jí lépe přemýšlelo.,,Jsi možná příjemný a chytrý, ale ne jako on, je to spousta drobností, kterých jsem si nevšimla, tolik rozdílů mezi tebou a tím Neitanem, kterého jsem znala"vrtěla nevěřícně hlavou nad tím, že si to dříve neuvědomila. Vyhýbáš se mým otázkám, které se týkají Neitana, ale jinak...mluvíš mnohem víc než on. Mám pocit, jako bys ani nebyl elf!"Nastala dlouhá odmlka.
,,Nejsem,"přiznal šeptem.
Melinda zvedla hlavu. ,,Co?"
,,Neitan,"nevesele se usmál.
,,Melindo,"oslovil dívku někdo stojící ve stínu u zavazadel, jeho hlas byl tichý a přesto dobře slyšitelný. Jakmile vstoupil do ohnivého kruhu světla, Melindu zachvátil známý pocit vlastní bezvýznamnosti.
,,Neitane,"vydechla.
,,Musím se tě jen na něco zeptat, můj učedník ti všechno vysvětlí,"kývl na svého dvojníka. Který stále klečel vedle Melindy. Ta jen nevěřícně zamrkala. ,,Tvůj učedník?"
,,Ano, ale teď, zpět k tobě." Posadil se naproti ní s naléhavým výrazem. ,,Co je tvůj úkol?"
,,Zničit brány, zachránit všechny před uprchlými vězni..."
,,Ne,"přerušil ji klidně, ,,teď ne. Utekla jsi ze školy a vydala se na dlouhou pouť aniž bys tušila, že ty katastrofy máš zastavit ty. Tvůj úkol byl tehdy jiný. Až příliš brzy jsi zapoměla na to, co je pro člověka nejdůležitější.
Věřím, že se rozhodneš správně.
On ti v tom pomůže,"kývl na svého dvojníka.
,,Na shledanou."
,,Na shledanou," Neitane, odpověděla zaraženě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 14. února 2009 v 19:23 | Reagovat

hej zajímavý :))).. napiš rychlo další :))

2 Amálka Amálka | 18. února 2009 v 18:59 | Reagovat

Nevím, jestli tě tenhle komentář zajímá, ale piš dál.. Sem nemocná a nevím, co dělat...

3 Esmit Esmit | Web | 25. února 2009 v 20:58 | Reagovat

Neitan! Neitan! Neitan! *tečou mi z huby sliny*

4 Elfairy Elfairy | Web | 15. března 2009 v 19:49 | Reagovat

Tak tahle byla zamotávací. Doufám, že další bude rozmotávací :-D

5 violette violette | 13. dubna 2009 v 18:15 | Reagovat

jistě

6 Alois Alois | E-mail | Web | 7. března 2012 v 1:18 | Reagovat

Pravdu máš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama