Možnost volby

21. ledna 2009 v 20:07 |  Všehochuť
Trochu úvahové, ani né moc depresivní...
Důležité ale je, že je dnes jeden významný den. Moje kamarádka, spolužačka Klárka má dnes šestnácté narozeniny. Všechno nejlepší! Doufám, že se ti tenhle malý dárek bude líbit (i vám ostatním)
Původně jsem chtěla něco s narozeninovou tématikou, ale nějak jsem se ponořila do svých myšlenek a tohle z toho vzniklo. (nečetla jsem to, takže tam bude asi jen tak 68 chyb :-) )


Před zrcadlem stála dívka, jmenovala se Jitka, středně vysoká, hubená. Blonďaté vlasy měla vyčesané do drdolu, několik navlněných pramenů jí lemovalo bledý, čistý, krásný obličej. Byla oblečená do elegantních šatů barvy nočního nebe končících u kolen.
Zalovila v kabelce a na mobilním telefonu zkontrolovala čas. Ještě naposledy přejela leskem rudé rty a otevřela dveře koupelny. Matka už na ní čekala. Podala jí kabát a už po čtvrté se zeptala:,,Máš s sebou boty?"
,,Jasně mami, mám je v autě," řekla s předstíraným úsměvem.
Oblékla se, vyšla ven a sedla si na sedadlo spolujezdce. Matka strčila klíč do zapalování, otočila jím a vycouvala z garáže ven do potemnělých uliček města. Ujížděli dál do centra, daleko od obytných domů. Zastavili až u vysoké budovy, na štítku vedle dveří bylo obyčejným písmem napsáno:Kulturní dům. Jitka vystoupila, domluvila si hodinu odjezdu a zabouchla dveře auta. Ještě chvíli sledovala červenou záři světel , než se ztratila za rohem. Otevřela dveře a vstoupila.
V předsálí vládl zmatek, dívky přebíhaly z jedné strany na druhou na vysokých podpatcích, se všemi se zdravily a vzájemně si přísahaly, že ta druhá vypadá nádherně. Kluci stáli v malých skupinkách a pohledem dívky hodnotily. K Jitce se okamžitě seběhlo několik jejích kamarádek a všechny se rozplývali nad tím, jak jí to sluší, ale ona nevěřila.
Ta dívka v modrých šatech, půvabná a dokonalá, nedokázala přijmout realitu, že si o ní skutečně ostatní myslí, že je krásná a inteligentní. Mírnější povahu byste hledali jen těžko, ta skromnost, optimismus, empatie. Takového člověka bylo snad nemožné nemít rád.
Čas plynul rychle, zanedlouho už byl sál naplněn příbuzenstvem, známými, přáteli. Letošní třída tanečních vypochodovala na parket a roztančila se. Od té chvíle, kdy úvodní hudba dohrála uplynula již hodina, přesto Jitka za celou tu dobu tančila jen jednou, se spolužákem, jehož jí bylo líto odmítnout. Usmívala se a povídala si s těmi, kteří přišli načerpat síly. Uvnitř ji sžíral smutek. Nemohla odtrhnout oči od svého kamaráda, seděl na druhé straně stolu, jen se přišel napít Coly a zase odběhl s nějakou dívkou na parket.
Dívka se zrovna utápěla ve svých myšlenkách když jí někdo poklepal na rameno. Zvědavě zvedla hlavu a spatřila rozzářené obličeje kamarádek. Nechala se odtáhnout na parket a téměř celou sérii rychlých písniček s nimi ,,odskotačila" v kroužku, v polovině té poslední si zašly pro pití do bufetu, během přestávky se nebylo možné dostat k pultu, proto tam šly už teď.
Jitka si koupila jen láhev minerálky a společně s ostatními se vracela ke stolu. Během cesty se neobešla bez kradmých pohledů po jediné osobě která jí zajímala. Srdce jako by se jí propadalo do temnoty když ho viděla s jinou. Posadila se na svou židli snažíc se vnímat téma, které ostatní probíraly.
,,Jitů, dneska ti to vážně sluší," řekl někdo.
Jitka zamrkala a vrátila se do reality, poslední píseň dohrála a stůl byl plně obsazený, i On tam seděl. Všichni mluvili, jeden přes druhého, takže člověk sotva slyšel vlastního slova.
,,Taky bych chtěla vypadat jako ty," vzdychla kamarádka vedle ní. Jitka jen mlčela, dívala se na svoje ruce, tváře jí zčervenaly. Zvedla hlavu až když si kluk jejích snů šel koupit něco k pití.
Asi po pěti minutách začala nová série. Walzem. Kdo ho neuměl, prostě jen ploužil. Všichni se ,,rozpárovali" a tančili. Její kamarád se vrátil, u stou nikdo jiný, než ona a on, nezbyl. Načal flašku a unaveně se zhroutil do židle.
Dívka sklopila oči, ačkoli neměla odvahu, chtěla si s ním třeba jen zatančit, jednou jedinkrát. Měla na vybranou, buď se ho zeptá a když odmítne, bude se cítit hrozně, když se nezeptá bude si to věčně vyčítat, stále ji budou pronásledovat myšlenky co by kdyby. Bála se, nevěřila že přijme. ruce i nohy se jí klepali když vstala a přešla k druhému konci stolu.
Snažila se soustředit na slova a mluvit klidně. Položila mu ruku na rameno. Otočil se a tázavě na ni pohlédl. Okamžitě, jako by spadla do jeho průzračně modrých očí, topila se v nich a nemohla uvažovat, slova se jí ztratila někde v tom oceánu. Musela se znovu nadechnout než potichu řekla:,,Nechceš si zatancovat?"
Popadl do ruky flašku a odšrouboval víčko. Jitka se nemohla ubránit pocitům z té trapné chvíle. Chystala se odejít, když zjistila, že nemůže. Držel jí za ruku a podával jí nápoj.
,,Budeš potřebovat trochu cukru až začnou hrát rychlejší písničky, jen nechci aby se ti motala hlava." Dívka na něj vyjeveně zírala, pak se usmála a napila se chlazené Coly. Zavřel láhev a za ruku ji vedl na parket.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 27. ledna 2009 v 12:01 | Reagovat

hej pěkný:)...

2 Klárka Klárka | Web | 2. února 2009 v 19:54 | Reagovat

Ahoj, moc ti děkuju:) Je to krásný. Vážně mě to dojalo. Ještě jednou děkuju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama