Leden 2009

Možnost volby

21. ledna 2009 v 20:07 Všehochuť
Trochu úvahové, ani né moc depresivní...
Důležité ale je, že je dnes jeden významný den. Moje kamarádka, spolužačka Klárka má dnes šestnácté narozeniny. Všechno nejlepší! Doufám, že se ti tenhle malý dárek bude líbit (i vám ostatním)
Původně jsem chtěla něco s narozeninovou tématikou, ale nějak jsem se ponořila do svých myšlenek a tohle z toho vzniklo. (nečetla jsem to, takže tam bude asi jen tak 68 chyb :-) )


Úvahy ve vaně

10. ledna 2009 v 18:08 Všehochuť
Všichni čekáte na kapitolu, já místo toho přidávám takovou malou úvahovou jednorázovku.
Věnuji ji Klárce, která mě v psaní psychicky hodně podporuje, možná si ani není vědoma jak moc...




Můj život se vždy točil jen v malých kruzích, obyčejných, tak nezajímavých, že mi jen slzy dokázali vyčistit hlavu a alespoň ve snech zamířit dál. Nikdy jsem netušila, že se mi něco takového stane. Netušila jsem, že budu muset volit mezi dvěma nádhernými věcmi o nichž jsem si myslela, že v mém životě nemohou být, protože malé kruhy do tak složitých věcí nezasahují.

20. března

4. ledna 2009 v 11:56 Já a zase já
Co se stalo 20. března... narodila jsem se já, ale co se dělo roky před tím i potom?
Na to mi odpověděla www.Wikipedia.cz

březen je 79. den roku podle gregoriánského kalendáře (80. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 286 dní.

Události

Česko
Svět

Narození

Česko
Svět

Úmrtí

Česko

Svět

Svátky

Česko
Svět


Pranostiky

Česko
  • Na svatého Jáchyma skončila se už zima.

42.kapitola-Bájné město

1. ledna 2009 v 23:07


Říká se: Jak na nový rok, tak po celý rok, takže doufám, že budu celý rok přidávat články :-)

Upřímně doufám, že jste ještě nezapoměli, o čem to je a taky doufám že u toho neusnete nudou :-)
Tak se mějte ...
Uplynulo již několik týdnů od chvíle, kdy se pokusily zachránit Elizabeth. Prozatím zůstali ve Světě lidí s nadějí, že ji najdou. Melinda se od té chvíle hodně dozvěděla. Obrovský pokrok udělala i v kouzlení vlastní silou. Neitan jí věnoval knihu s prázdnými listy čekající na to až je někdo popíše. Dívka si do ní zapisovala všechny poznatky a kouzla, která se naučila.
Již několik dní pobývali v dlouhé suché jeskyni, stále více pociťovali příchod jara. Ze země vykukovali na svět první kvítky, stromy poseli zelené pupeny, dokonce i zvířat se zdálo být víc.
Jednoho zamračeného rána Melinda jako vždy držela v rukách šálek horkého bylinného nápoje, který Neitan připravil. Nechtěla svého společníka urazit, ale žádná lahůdka to nebyla. Když hledal něco v zavazadlech, vylila zbytek do trávy, šálek postavila na zem, mrkla jen jednou okem a bylinky byli pryč.
,,Tohle bys neměla dělat," houkl přes rameno a vrátil se zpátky.,,Je to zdravé..."
,,Ale odporné..."
,,Já vím," zašklebil se na ni.
Melinda si vzdychla.,,Co dnes budeme dělat?" otázala se.
,,Ty si dělej co chceš, ale nechoď moc daleko od jeskyně. Kousek odsud je brána, není sice pravděpodobné, že by jí někdo prošel, ale raději si dávej pozor. Já dnes musím na Faileon, zjistit, zda je vše v pořádku."
,,Ale to ti zabere dost času, kdo ví kam ta nejbližší brána vede."
,,Ta ani nevede k elfům,"vysvětloval a vstal, ,,ale kdo říkal, že půjdu bránou?"nadhodil ledabyle.
,,Moment, ty chceš zmizel a objevit se jinde tak, jak to vždycky děláš?"
Přikývl.
,,Ale proč jsi nás tehdy nepřenesl z Faileonu přímo do Světa lidí?"
,,Upřímně, je to mnohem náročnější, zvlášť když bych musel přenést i tebe, myslím, že by mě to vysílilo tolik, že bych během chvilky usnul a to není příliš bezpečné, když nevím co mě na druhé straně čeká."
,,Aha," odpověděla Melinda protože jí nenapadlo nic jiného a mlčení také nepovažovala za moudré.
,,Mám pro tebe dobrou zprávu,"mluvil dál s lehčím tónem a pokřiveným úsměvem, ,,díky té kapičce elfské krve máš možnost se to naučit."
,,Vrátím se před polednem."
,,Moment," vyhrkla Melinda a y chytla ho za ruku.
Shlížel na ní s udiveným výrazem.
,,Než jsem s tebou začala cestovat, měla jsem dojem, že víš úplně všechno co se kde šustne. Jak to, že teď musíš na Faileon pro informace?"
Neitan se znovu usmál. ,,Tehdy jsem se nemusel starat o dívku, která nás má všechny zachránit."
Významně pohlédl na svou ruku. Melinda se ušklíbla a pustila ho. On jí ještě naposledy zamával a zmizel. Jeskyně byla náhle podivně prázdná a sedící dívku ovládl pocit samoty. Otevřela svůj cestovní vak. Hned na vrchu se kupily knihy, které si vypůjčila před takovou dobou, nejtěžší z nich balancovala na samém vrcholu, jakmile Melinda povolila šňůrku vaku, svezla se s těžkým bouchnutím na podlahu a vzala s sebou ještě dvě menší. Sehnula se, aby je sebrala. Zastesklo se jí přitom po Faileonu, Amélii, Septimusovi, Filoméně, Maxovi, hodinách v kamenných, ale suchých a teplých třídách. Neochotně si přiznávala, že i Calmë by teď vyměnila za to nejisté putování přes ,,hory doly." Vzpomínala na měkké postele a hřejivé světlo prosvěcující vitráže, dopadající na podlahu, na rozmanitý jídelníček, na tu spoustu lidí, které každodenně potkávala.
A teď? Zima, dny běželi v pravidelném, neměnném rytmu. Poslední člověk, kterého spatřila byl nějaký zoufalec, co jí pomohl z vězení a pochopitelně ještě Neitan, ale toho nepočítala.
Popadla ,,Zvyky elfů", to byla ta nejtlustší kniha, a dočítala poslední stránky zasvěcené historii. Nejzajímavější kapitola této části nesla název: ,,Královské město." To prý bylo před staletími zbořeno. ,,Rozluštění této záhady nám zůstává odepřeno,"začínal jeden malý odstavec uprostřed textu. ,,Víme, že tomuto městu se žádné nemohlo vyrovnat krásou bohatstvím a velikostí, avšak příčina jeho zkázy je opředena tajemstvím, snad jen samy elfové znají pravdu o tom, jak bylo zničeno, pravdy si cení a chrání ji a žádnému čaroději ji neprozradili, vytrvali v mlčení přes šest set let, proto je velice nepravděpodobné, že by kdokoli z nás zjistil co se tehdy skutečně stalo."
Melinda se zahleděla do kamené stěny jeskyně a snažila se hledat spojitosti. Všechno, co bylo tajemné a plné magie se jakoby kupilo na hromádku jednoho jediného století, vše se událo před sedmi sty lety...
Dál byl výčet různých teorií o zániku bájného města. Na konci stránky však byla krátká poznámečka, která Melindě napověděla, že nejde jen o pouhou pohádku.,,Na místě, kde by mělo kdysi stát byl lidmi postaven hrad, velký, ale všechny jeho prostory a přilehlé pozemky dosahují sotva jednou desetinou rozlohy původních velkolepých staveb. Název dostal podle města-Faileon."