41.kapitola-Studna informací

30. září 2008 v 16:37

,,Zbytečné,"prohlásil hrubý hlas.
Stál ve stínu, měsíc mu svítil sotva na špičky nohou, takže mu nebylo vidět do tváře. ,,Pojď,"přikázal.
O kousek se přiblížila. Nemarnil čas a sevřel jí zápěstí. Pokusila se mu vytrhnout, ale jeho síla dalece přesahovala tu její. Místo pokárání, které očekávala, jí dal do ruky džbán vody. ,,Pij,"nařídil. Udělal krok zpět, na chodbě plála louč a osvětlila jeho tvář, tmavou čistou, ale i krutou. V jeho očích však zahlédla něco zvláštního...strach. Byl poměrně malý, o něco vyšší než Melinda, ale paže mu zdobily svaly.


Dívka si podezíravě prohlédla hladinu nápoje. Kdyby mě chtěli zabít, měli dost příležitostí, pomyslela si si a z chutí se napila. Voda byla studená, alespoň jí chladila vyprahlá ústa a krk. S každým douškem se jí vracela síla i schopnost normálně uvažovat.
Když dopila, muž položil džbán na zem a vlekl jí za ruku ven. Na zahradě u plápolajícího ohně sedělo asi dvacet mužů, opile se smáli a nevěnovali pozornost okolí. ,,Tiše,"zašeptal její nový společník a obcházel dům.
Útěk?pomysela si Melinda a napodobila přikrčeného osvoboditele.
Popobíhali mezi keři a stromy a ostražitě se otáčeli, ale ve stínech se nezkrýval nikdo kdo by je zastavil. Beze slova zůstali až do chvíle, kdy měli hrad necelé dvě míle za zády. Dívka na tuto chvíli čekala. ,,Proč mi pomáháte?"zeptala se a pozvedla, již znovu blonďatou, hlavu.
,,Pomáhám sobě, hlupačko," odpověděl podrážděně, přidal do kroku a sevřel její zápěstí o něco pevněji, ,,jsem jen poslíček kterej má vyřídit, že se všechny jeho naděje splnili, stačí jen, aby přijel na hrad," zavrčel, ,,Už moc dlouho dělám poskoka, nikdo neví že sme tě chytili, tohle je moje jedinečná šance, když mu tě předám já, ,,On" uzná že za něco stojím..."
,,Koho myslíte tím ,,On?" Tušila to, ale proč se nepřesvědčit, když měla tu možnost. Její doměnky se potvrdili s prvnímy slovy.
,,On otevřel bránu a pustil nás. Většina uprchlých se chce pomstít, ,,On" má moc jakou jsem nikdy neviděl,"zasněně hleděl do dáli, trochu zvolnil krok, takže Melinda nemusela moc popobíhat, ,,teď je naším vůdcem, chtěl hlídat tohle místo, kdyby ses náhodou objevila, moc mu na tobě záleží a na tom šutru obzvlášť,"kýval havou.
Na jeho tmavém obličeji bylo znát, že o svém přesvědčení rád mluví, lepšího člověka plného informací by Melinda našla jen stěží.
Rozhodla se využívat dále toho bezedného zdroje. ,,Kde je Elizabeth?" vyhrkla příliš dychtivě.
Její společník si naštěstí jejího zájmu nevšímal a ochotně odpověděl: ,,Tvoje velká sestřička nám ráčila pláchnout před tejdnem. Do tý chvíle nikdo nevěřil ,že se někdo tak mladej jako náš vůdce dokážetolik naštvat,"uchechtl se, ,,No a tak toho využil a napsal ten dopis."
Melindu v očích pálily slzy- slzy hněvu. Jak mohla tak snadno skočit na hloupý trik? Jak na něj mohl skočit Neitan?
,,A když si je tak jistý, proč tedy, po předchozím fiasku, nečekal na můj příchod sám?!"
,,Má prý něco důležitého, moc se nám nesvěřuje, na to jak je mladej, má staro...,"stichl, napravo od dvojice praskla větvička. Melindě se rozbušilo srdce. Muž ztuhl, oči otevřené dokořán. ,,Je vám něco?"
Neodpověděl. Jak prkno, rovný a nehybný se skácel k zemi, ocelové sevření kolem Melindina zápěstí však nepovolilo, překvapená dívka upadla také.
Mezi stromy se objevila temná postava. Další únosce? napdalo jí.
Něčí ruce ji zvedli tak lehce, jako by byla novorozeně. ,,Už tě nikdy nepustím nikam samotnou,"slíbil. Blondýnka se o něj opřela a nemusela ani otevírat oči, aby věděla, že je to Neitan. ,,Když jsem ti ve městě říkal, že se bojím o lidi, které mám rád, myslel jsem tím i tebe. Můžu jen děkovat náhodě, že jsem narazil na toho hlupáka a vnukl mu myšlenku aby tě vytáhl z hradu..."
,,To že jsi udělal?" Pustila se ho a nevěřícně si ho prohlížela.
,,Jsem tak rád, že jsi v pořádku,"usmál se na ni.
Melinda na něj nechápavě vykulila oči.
,,No, položila jsi mi otázku, neznám nikoho, kdo by se ptal na tolik věcí jako ty, to znamená, že ti nic není, když se mě na něco ptáš. A odpověď zní ,,Ano", to jsem udělal."
,,Můžu ještě jednu otázku?"zeptala se dívka rozpustile.
,,Vyčerpala jsi ji tím, že se na to ptáš, ale že jsi to ty tak ti ještě jednu povolím," usmál se.
Obrátila oči vsloup. ,,Co je tím pravým důvodem...tedy, proč mi pomáháš?"
,,Upřímě?"
Přikývla
,,I když se ti pravda nebude líbit?"
,,I tak," zvážněla.
,,Tak dobrá. Přikázali mi, tím myslím mého panovníka, hlídat vaší rodinu a později toho, který má moc ovládat křišťál... moment... ."sehnul se a prohledal kapsy ležícího muže. Vytáhl uhlově černou kouli. Melinda se pro ni natáhla, jakmile se křišťálu dotkla dívčina ruka, jeho namodralá záře proměnila nic v něco - z temných stínů se staly keře a stromy, z nejasných obrysů dvě živé bytosti, které ta záře naplňovala euforií.
Neitan se vzpamatoval jako první. ,,A taky tě mám učit,"navázal na svůj monolog.
,,Kouzla?"
,,A moudrosti,"dodal s mírným pobavením, ,,měli bychom jít než tě začnou postrádat.
Melinda přikývla, schovala křišťál do kapsy pláště. Světlo zmizelo a z dvou lidí už zase byli jen přízraky kráčející temnotou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 30. září 2008 v 20:56 | Reagovat

zase chválím :)..moc pěkné, skvěléé! :)..zajímavé:)..honem dalšííí!! :)..

2 Elfairy Elfairy | Web | 2. října 2008 v 19:11 | Reagovat

Skoro jsem na konci čekala nějaký románek, který by toto tvoje krásné a napínavé fantasy trochu okořenil:-) Ale asi by se to nehodilo... to mám z toho, že čtu tu povinnou četbu. A abych nezapomněla - šup další kapitolu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama