40. kapitola- Zbytečnost

6. září 2008 v 16:39
Po dlouhé době kapitola a zese new design :)
Nějak mě to měnění designu furt baví :)
Byla stále tma, když se Melinda probudila. Měla takový nepopsatelný pocit, že část jí samotné chybí. Tiše zasténala, ležela na studených schodech před dveřmi do domu. Ano, už věděla co způsobilo ten zvláštní pocit- brašna s ,,křišťálem" byla pryč.

Otočila se na bok a zaslechla známý nepříjemný hlas:...Hlídám teď ve městě, ,,On" si přál aby se jí nic nestalo, zatím vám od ní nic nehrozí, ale dávejte si na tu potvůrku pozor, někde okolo pobíhá ten elfský spratek," ohlédl se, aby zkontroloval, jestli je Melinda na stejném místě, ,,a dobře hlídejte tu věc," dodal když se obrátil zpět ke svým společníkům. Popošli o kousek dál a bavili se o něčem co Melinda neslyšela. Využila tedy situace a pokusila se vstát, okamžitě však dopadla zpátky na zem, přes dočasnou otupělost si ani neuvědomila že má nohy svázané několika tlustými provazy. ,,Chce to je trochu soustředění,"povzbuzovala se v duchu, ,,jak nás to učili."Trvalo několik vteřin než ucítila teplo v těle. Soustředila energii na jeden bod, vlákno po vláknu přeřezávala provaz. Provazy povolili a dívka se z nich vymanila. Utíkala co nejtišeji mohla. Okamžitě však úlekem vykřikla, když se jí něco tenkého, pevného ovinulo kolem kotníku. Tvrdě upadla do prachu. Dleně a kolena jí pálili jak si z nich sedřela kůži. Nedokázala se pohnout, šokem téměř nevnímala ani tu bolest. Pak, odkudsi z dálky zaslechla pobavený, krutý smích. Otočila hlavu. Až teď si všimla tenkého provázku, který měla obtočený kolem nohy, jehož konec se nacházel v mužově ruce. Na jeho bledé tváři pohrával úsměv. ,,To, že jsem propásl několik desetiletí neznamená, že jsem pitomec, krásko, ohledně změny podoby si tehdy ve městě narazila na toho pravého," ve světle loučí se jeho obličej zdál ještě děsivější než za dne.
,,Zvláštní schopnost,"zamumlala Melinda a naplnil ji pocit absolutní zbytečnosti. Bylo zbytečné si měnit podobu, když ta lest právě na tohoto muže neplatí, bylo zbytečné sem chodit, Elizabeth tu není, bylo zbytečné s sebou nosit něco tak cenného jako byl ,,kříšťál", když ho ani neuměla použít a nechla si ho tak snadno sebrat. V očích jí pálili slzy, které neměli s ukrutnou bolestí nic spolešného.
,,Co se mnou uděláte?"zeptala se odevzdaně.
,,Nějakej den si tu posedíš než prijde ,,On" a ten ti to spočítá," promluvil jeden z mužů, nevěděla jistě který, zrak jí rozmlžili slzy. ,,Kdo ,,On"? A co mi spočítá?" pokračovala otráveně v otázkách a s námahou se posadila. Ač se stala jedna z nejhorších věcí o kterých doufala, že se nesplní-byla chycena- se cítila podivně, bláznivě šťastná. Byla to zase ona, drzá, dobrodružná, nebojácná.
,,Dost už bylo otázek," odsekl další z kumpánů.
Muž, který jí chytil podal provázek, jímž byli spojeni a podal ho skupince stojící kolem zajatkyně.
,,Vrátím se do města,"ohlásil a zašel si do stáje pro hnědáka, v Melindě se zvedla vlna zlosti-ten patřil Elizabeth! Než stačila nesouhlasně vykřiknout jeden muž jí zvedl ze země a vlekl do hradního sklepení. Melinda se pokusila vyrovnat jeho tempu, ale při každém kroku jí projela celým tělem palčivá bolest, nakonec přece jen došli ke dveřím do komůrky, kde dříve bývalo jídlo. Muž jí surově strčil dovnitř a zabouchl dveře. Okamžitě si všimla, že potraviny nahradily koše plesnivého ovoce a zeleniny, jejichž zápach neuvěřitelně rychle stoupal do nosu a otupoval mysl. Dívka se nešťastně rozhlédla kolem. ,,Tak tohle je konec," vzdychla a posadila se na zem. U stropu bylo jen jediné okénko. Zavřená ve svém domě, bez šance úniku si na zemi rozložila kabát a lehla si na něj, stočená do klubíčka. Nasládlý zápach hniloby ji ukolébal jako písnička na dobrou noc.
***
Probuzení nebylo nic příjemného. Rozkašlala se, ústa měla vyprahlá. Nejdříve netušila kde je, ale bolest hlavy a všech končetin napověděla. Vstala, ale oči se jí okamžitě zalily slzami bolesti. Strupy na kolenou popraskaly. Melinda si ohrnula kalhoty, aby se jí nelepili na rány a nechaly volně stékat tmavorudou krev. Po chvilce dívka vstala a vyhlédla z okénka, ovanul jí chladný, přesto příjemný svěží vzduch, nebe bez mraků ozařovalo slunce plující vysoko na obloze. Ačkoli ji trápil hlad a žízeň neustávala v hledání cesty úniku, bezúspěšně. Zdi byly pevné, okno příliš úzké, zem nezkrývala žádná tajemství, dveře cely byly zamčené a dobře hlídané. Sluce se sklonilo k západu, nebe si vypůjčilo byrvy ohně. Melinda stála u okna, přemýšlela o útěku, i když už tolikrát si přiznala, že žádná cesta není. Když paprsky slunce nahradil svit měsíce, Melinda znovu prohlížela strop, v zámku zašustily klíče, dveře se otevřeli ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elfairy Elfairy | Web | 7. září 2008 v 11:39 | Reagovat

Tak znovu krásný design:-) Kam na ty nápady chodíš?

Kapitola skvělá, zajímavá, dobře napsaná... napínavá!! Jsem zvědavá, kdo je On a tak... moc se těším na pokračování!

2 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 12. září 2008 v 17:48 | Reagovat

jo, ten desing je skvělej:)..moc se mi líbí,tk ho neměň jo?:D..a souhlasím s Elfairy úplně ve všem :D..takhle kapitola byla suprová:)..bavila mě a taky jsem velice zvědavá, jak to bude dál, tkže dělej :P :D..

3 T T | 28. září 2008 v 20:47 | Reagovat

Hj, kapitola v pohodě, jen by to chtělo pokračovátní (a kolikže to bude mít kapitol? (jen tak ze zvědavosti))

4 violette violette | 29. září 2008 v 19:46 | Reagovat

hodně... :D hle T, kdo jsi?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama