39.kapitola- Chyba

20. srpna 2008 v 13:44
Sem se přemohla co? Celkem dlouhá...sem na ní hrdá :-D
Věnováno Elfairy
,,Proč jsi mi vlastně změnil podobu?" Melinda obdivovala své dlouhé vlasy, které teď byly kaštanově hnědé, i pleť získala o několik odstínů tmavší, zlatavou barvu.
,,Před několika dny jsem se pokusil tvou sestru zachránit sám,"vysvětloval šeptem, ,,město je plné uprchlých vězňů, hodně se to tu změnilo, sama uvidíš." Vydali se uličkou směrem k centru, Neitan si cestu a okolní domy důkladně prohlédl než začal znovu mluvit. ,,Kontrolují každou dívku se světlými vlasy. Oni vědí, že přijdeš. Pomalu začínají ovládat celý sever Angeol,"odmlčel se.
Melinda se zamyslela, Angeol se jmenovalo toto království, bylo tak obrovské. Jak by vůbec bylo možné, aby ho někdo tak rychle a nepozorovaně ovládl?

Zahnuli za roh a ocitli se na tržiši, obvykle bývalo plné lidí, ale teď se tu rychle, bojácně pohybovalo jen několik místních. Bahno na zemi se mísilo se senem, celé prostranstí působylo skličujícím, špinavým dojmem.
Neitan se ohlédl. ,,Netvař se tak odvážně," radil , ,,mohlo by tě to stát život, skloň trochu hlavu a drž se u mě." Uprostřed uličky do které měli namířeno stál vysoký muž a pokřikoval na malé děti, které si hrály mezi opuštěnými stánky.
,,To je jeden z ,,nich," nemají příliš rádi odpor." Melinda tedy sklonila hlavu, muže obešla a pokračovala dál aniž by se ohlédla, zastavil ji však jeho hrubý hlas,,: Moment slečinko!"
Melinda se otočila, dívala se přitom na zem. ,,Zaplaťte průchod po hlavní ulici," vycenil žluté zuby. Páchl zvětralým vínem, na vysokých botách měl zaschlé bláto smíchané s tmavorudou tekutinou nápadně připomínající krev. Melindě se zvedl žaludek, ve vteřině si uvědomila co se stane každému, kdo se pokusí odmítnout jeho rozkaz. Bojovnost však vyhrála nad rozumem a dívka bezmyšlenkovitě odporovala:,,Nebudu platit za...au,"Neitan do ní strčil, aby mlčela, vytáhl dvě drobné mince a podal je muži."
Ten si je nedůvěřivě prohlížel, ale pak znovu vycenil své páchnoucí zažloutlé zuby. ,,Mladý pán ví co se sluší, a tahle holčička," šťouchl do Melindy špinavým prstem, ,,by se měla naučit správnému chování."
Neitan souhlasně přikývl a táhl nešťastnou dívku za sebou. Když zahnuly do nejbližší prázdné uličky pustil jí a nevěřícně se na ní podíval. ,,Zbláznila ses?! Chceš aby nás chytili? Vím, že to co dělají je špatné, ale jedinný způsob jak tomu zabránit je, že si toho zatím nebudeš všímat," domluvil a pokračoval temnou ulicí dál. Melinda ještě chvíli stála jako opařená na stejném místě. Pak se rozběhla za ním.
,,Co se to s tebou děje?" vykřikla. Neitan se zastavil. ,,Vždycky jsi tak klidný, moudrý, hodný... začínáš se chovat jako obyčejný čaroděj," obviňovala ho, sklopil hlavu, ale neotáčel se.
,,Vím," vzdychl, ,,jen mám strach o lidi, které mám rád, stejně jako ty." Když domluvil, pokračoval v chůzi a Melinda ho tiše následovala.
,,Zapoměl jsem ti říct,"prolomil ticho po několika minutách chůze, ,,že když použijeme jakékoliv kouzlo, najdou nás, proto také jdeme pěšky. Musíme využívat toho, že zatím neví kdo jsme."
,,Proč jdeme městem?" napadlo Melindu. ,,Chci tím říct: Tady je tolik lidí, lesy bychom prošli nepozorovaně."
,,Dříve," opravil ji, ,,dříve ano, ale dnes si dávají větší pozor tam."
Vyšli z města, slunce již zapadlo, mraky zakrývaly měsíc, krajina byla temná, stíny tmavé, dokonale zkrývaly toho, kdo nechtěl být viděn, právě jako dva poutníci plížící se nocí. Stále jim zbývala ještě hodina cesty přes kopcovitou krajinu. Zakřupala větev, zašustila zem a z nedalekého křoví vyšla temná postava. Pomalu, rozvážně, rozhlížejíc se kolem se neznámý pohyboval kolem stromů jen několik stop od Melindy a Neitana. Dívka ztuhla když se podíval jejím směrem. Zadržela dech, aby nevykřikla. Musel jí vidět, byl tak blízko, že rozeznávala rysy jeho obličeje. Chvíli si jí prohlížel, ale pak se otočil a pokračoval v chůzi. Když se dostatečně vzdálil, Melinda úlevně vydechla. Naklonila se k Neitanovi.,,Jak to že nás neviděl?"zašeptala mu do ucha co nejtišeji.
,,Tajemství," odpověděl a na tváři se mu rozlil úsměv.
Zbytek cesty nepotkali jedinného živého tvora. Tiše si procházeli plán na záchranu.
,,Takže, ten váš strom je největší u jezera?"opakoval už potřetí Neitan.
,,Ano,"odpověděla jeho společnice otráveně.
,,Jak už jsem ti říkal, byl jsem tu před několika dny, nevím jak to věděli, ale utvořili kolem bariéru, abych nemohl projít, budeš muset svou sestru zachránit sama, jedinné co mohu udělat je pomoci s útěkem, protože ani moje kouzla nic nesvedou. Tebe nechají projít, protože tě potřebují mít uvnitř domu, pokud se nemílím tak ani nevědí, že je tvoje sestra stále uvnitř,"Neitan vypadal nervozněji než kdy předtím, proto mu raději Melinda nepřipomínala, že už to říkal.
Vítr zeslábl když vešli do tmavého jehličnatého lesa, oblohu stále zakrývala těžká mračna obtěžkaná vodou, přesto vytvořily úzkou skulinku z níž vykoukl měsíc a ozářil věžičky hradu, rýsující se nad kopci, byli tak blízko.
Melinda strnula, zastesklo se jí po domově, o němž věděla, že ho za svůj považovat nemůže. Neitan ji objal kolem ramen a společně se blížili nejasnému osudu.
Až neuvěřitelně rychle se dostali k jezeru. Neitan jen natáhl ruku a země okolo největší vrby se začala zvedat. Hlína, kameny a rostliny spadly na jednu hromadu vedle nově utvořeného otvoru. Melinda do něj seskočila a vykoukla ven. Neitan si klekl na zem vedle ní. ,,Dál už musíš sama a kdyby se něco stalo, nezapomínej co máš v kapse, nebo uteč,"radil starostlivě.
,,Neite,"osovila ho, ,,já vím,"usmála se na něj, chtěla odejít, ale zastavil ji. ,,Melindo,"zaváhal, ,,dávej na sebe pozor."
Věnovala mu poslední úsměv a zmizela v tunelu. Nízká temná chdba se svažovala, dívka mířila stále hloub, cestu jí osvěcovala namodralá záře křišťálu. Stěny byly vlhké, ze stropu viseli kořínky stromů a rostlin. Po chvíli začala chodba opět stoupat. I když měla Melinda strach, nejraději by se otočila a vrátila za Neitanem, šla dál, zrychlovala. Chodbička navazovala na úzké točité schodiště, dívka pokračovala dál stejnou rychlostí. Zastavila ji rovná plocha, jíž chodba končila. Stěna se odvalila a Melinda vpadla do pracovny svého otce, knihovna, která tvořila onu zeď se za ní tiše zavřela. Knihovna? To je jako z příběhů, které čítávala předtím, než odešla na školu. Tajné chodby se vždycky skrývali za knihovnou.
Probudila se ze snění - nemůže tu jen tak sedět a vzpomínat na staré časy. Schovala si křišťál do brašny, která jí vysela přes rameno a když trochu přivykla tmě otevřela dveře. Chodbu ozařoval jen svit měsíce a uschlé květiny na parapetech tvořily na zemi prapodivné stíny, jinak byla chodba prázdná.
Nemohlo to dopadnout lépe! Proklouzla do prázdné místnosti ve stejném patře a zašeptala:,,Restalon."
Chvíli se nic nedělo, ale po několika vteřinách už viděla ve stropě otvor. Šplhala vzhůru po žebříku se zatajeným dechem. Posadila se na podlahu o patro výš a rozhlédla se kolem, měsíc odhalil rozházené věci, svědčící o tom, že tu ještě nedávno někdo žil, nebylo však pochyb, že teď tu nikdo není. Smutně a vyděšeně naposledy prohlédla prostor, přehoupla nohy přes okraj otvoru v podlaze a pomalu slézala po žebříku zpět.
Dvě mohutné ruce jí však strhli dolů. Zaječela a spadla do náruče neznámému, kolem nosu jí zavál pach potu, špíny a zvětralého vína, a pak upadla do hlubokého bezesného spánku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 123pajula456 123pajula456 | Web | 20. srpna 2008 v 13:50 | Reagovat

Ahoj mám veeelikou prosbu! Hlásneš pro mě prosím tady- http://blogindex.cz/top-votes.html

jméno blogu: pajdalajda.blog.cz prosím je to pro mě moc důležité. Omlouvám se za reklamu-vezmi si u mě na hl. straně za hlásnutí diplomek a moc moc moc díky!!! Pa ráda ti to jakkoliv oplatím!!

2 Elfairy Elfairy | Web | 20. srpna 2008 v 15:39 | Reagovat

Děkuji moc za věnování! Suprová kapitola! Napínavý... zvlášť ten konec, už se nemůžu dočkat pokračování! Jen mě občas bouchla do očí nějaká ta hrubka, ale jinak skvělé!

3 violette violette | 20. srpna 2008 v 16:25 | Reagovat

njn, nekontrolovala sem to po sobě :-)

4 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 21. srpna 2008 v 8:53 | Reagovat

wow! :)..velice pěkné :)..a opět napínavé:))..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama