38.kapitola- Nejmocnější

6. srpna 2008 v 13:41
Vím co se říká...sliby-chyby :-) a proto se omlouvám za tolik opožděnou kapitolu. Jsem vám tak vděčná, že jste to čekání nevzdali :-) Dnaska bych jí chtěla věnovat Amálce, protože je moc fajn, praštěná a upřímná a mám jí moc ráda...
Dost keců...přeju všem pěkné počtení a věřím že mi tu zanecháte nějaký ten komentík...
Neitan a Melinda se ocitli ve špatně osvětlené místnosti. Avšak dobře rozeznávali ošoupané skříně, police, rozviklané stoly a zvláštní předměty neznámého původu a účelu. Dívka okouzlená podivným krámkem, jenž navštívila před tolika měsíci, udělala krok zpět. Za pultem, ve starém křesle, seděla stejná stařena. Tentokrát však měla podivné tušení, že jí zná, s poslední návštěvou tohoto místa to nemělo nic společného.

,,Zdravím tě, Melindo." I ten hlas byl známý. Komu patřil?



Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. ,,Jsem tvoje prateta,"oznámila střenka. S odpovědí se objevilo i pár otázek: Proč jí vzal Neitan právě sem? Jak to, že její prateta není překvapená? A nejdůležitější: Proč o této příbuzné nikdy neslyšela?

Ta zvláštní žena snad znala všechny Melindiny otázky, jako by jí četla myšlenky. Koneckonců, ve světě, nebo - lépe řečeno - ve světech, v nichž se právě pohybovala to nebylo nemožné.

Prateta řekla:,,Víš, již delší dobu souhlasím s jistými plány elfů a to je důvodem, proč mě tvoje, vlastně naše,"opravila se, ,,rodina zavrhla. Neitan mi slíbil, že tě přivede," téměř mateřsky se na unavenou dívku usmála, ,,asi máš hlad a žízeň, že ano? Ale tento umíněný mladík trval na tom, že musíte odejít co nejdřív…"

,,…protože musíme zachránit Elizabeth,"ospravedlňoval se Neitan.

,,Samozřejmě," unaveně se zvedla, pomalu a nejistě, jak to staří lidé dělávají, ,,ale zatímco budu mluvit si malou svačinku dát můžeš, pojďte dovnitř," rozhrnula těžký závěs ve stěně. Zakrýval průchod do vedlejší místnosti. Pokoj, nevedly z něj jediné dveře, byl skromně, útulně zařízený. Napravo od vchodu stála postel, knihovna a prádelník, naproti stůl z židličkou a skříň jíž zdobily drobné kvítky zvonků, kopretin a tulipánů. Žena ji otevřela a vytáhla misku sušených jablek, a dva křivé hrnky, vyřezané ze dřeva. Mísu položila na stůl a do hrnků nalila vodu ze džbánu.

,,Tak se do toho pustíme." Natáhla ukazováček. Mířil kamsi za Melindu a než se dívka stačila otočit, očarovaná židle jí podkopla nohy a přinutila ji sednout si. ,,Neite, prosím, dones mi křeslo, mé staré kosti příliš neslouží, a moje kouzla slábnou, nechci omlátit zdi,"šibalsky se usmála. ,,A ty Melindo, jez a poslouchej." Oba udělali, co jim řekla, Neit přinesl křeslo a Melinda se pustila do sladkých plátků sušených jablek. Než se napila, prohlédla si podivné hrnky, až teď jí došlo, že nejsou křivé, byly to dokonalé podoby koček vyřezané do dřeva, ocas tvořil ouško.

,,Bude toho na tebe hodně, děvenko,"prateta se, mezitím co Melinda jedla, posadila do křesla, ,,kdyby ses ztrácela, zastav mě, teď není důležitý čas," nenápadně mrkla na Neita," důležité je, abys všechno chápala. Tohle už není škola, tohle je svět a ten je zase o něco tmavší," její úsměv se proměňoval ve smutek. ,,Jak už ti Neitan včera řekl, všichni v našem rodu měli nebo mají dar vidění do budoucna, proto i já vím, že ti to říkal, viděla jsem to.
Jeden náš pradědeček před staletími předpověděl, že jeden z jeho potomků nikdy budoucnost neuzře, avšak" zvedla ukazováček, ,,získá schopnosti mnohem větší, něž kdokoli jiný. Jednu z nich má vlastnit od narození, druhá přijde sama, třetí dostane od dávné elfské princezny."
,,Jedna vlastní, druhá přijde a třetí..."
,,Ano, krásná elfská princezna, uplynulo již sedm set sedmdesát šest let od její smrti. Ve svých posledních dnech ukryla všechny své schopnosti do křišťálové koule. Bezpochyby to byla nevětší čarodějka jakou svět spatřil," odmlčela se, protože si všimla Melindina obličeje, v němž se překvapení mísilo s nevěřícností.,,Ano, ten křišťál, který tak dlouho nosíš u sebe, ten který jsem ti dala já. Vím moc dobře jakou má cenu,"usmála se, ,,někteří by pro něj vraždili, přesto jsem ho svěřila tobě.
Právě tahle Elfská princezna,"vrátila se po krátké odmlce k původnímu tématu, ,,stvořila brány mezi světy, ona byla tak nadaná, krásná, inteligentní, ale tohle byla chyba, jedna z mála, přesto strašná, proto zanechala veškeré schopnosti zde, aby silný člověk, který ovládne její schopnosti mohl její chybu napravit.
A právě náš pradědeček řekl, že za ta staletí se narodí pouze dva, které síla elfky nezabije, budou žít ve stejné době, jeden chce brány zachovat a světům vládnout , druhý mu bude opakem. Ty víš, i když si to nechceš přiznat, že tím opakem jsi ty, otázkou zůstává, kdo je tvůj nepřítel... Víme jen to, že křišťál může použít až po uplynutí sedmi set sedmdesáti sedmi let od princezniny smrti.
Melinda mlčela, věděla že není obyčejná, skromnost jí však zakazovala o své jedninečnosti přemýšlet.,,Kdo byla ta princezna,"snažila se slovy setřást myšlenky na sebe, jakmile to vyslovila věděla, že odpověď znát nechce, odpověď vždycky nesla důvod k dalším otázkám.
Stařena se napila vody, Neitan nepřítomně zíral z okna, přesto se jeho ústa pohnula.,,Elfské jméno ti nic neřekne, ale čarodějové jí říkají Henrieta."
Proč se jen ptala?
,,Milovala Septhimuse, viděla ho ve svých snech a tak ho přivedla do svého světa," pokračoval bez vyzvání, ,,vymyslela lektvar, chtěla jen aby byl stejný jako ona. Ale ten člověk, trval i na svých přátelích, verze kterou předkládají čarodějové je jen výmysl. Už předtím byla Henrieta nejmocnější kouzelnicí. S lektvarem byla zničena i poslední kouzelná, elfy zakázaná rostlina, její obrovská moc byla příčinou princezniny zkázy. Neobviňuj však Septhimuse, nebyla to jeho vina." Melinda se dívala do prázdna stejně jako Neitan a zamyšleně upíjela studenou vodu. Leží před ní těžký úkol, tak složitý, že snad ani nemohl být určen pro ni. Vzpoměla si na chvíli když naposledy zavírala dveře otcovy pracovny, tehdy řekl:,,...ony to pochopí." Bylo snad tohle tak snadno pochopitelné?
S nejmocnějším předmětem všech světů a zároveň s vědomím, jakému zlu musí čelit, vyšla z krámku do úzké špinavé uličky známého města.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 9. srpna 2008 v 13:23 | Reagovat

páni:)..to čučám:D...je to bezva, napínavé a zajímavé :)...a už se strašně moc těším, jak to bude dááál!!!:D..tkže piš!!! :D

2 Elfairy Elfairy | Web | 13. srpna 2008 v 19:23 | Reagovat

Jů, napínavé:-) Těším se na další kapitolu, tahle byla super!

3 Amálka Amálka | 17. srpna 2008 v 17:17 | Reagovat

To bych chtěla vědět, jestli si to samý myslíš o mě pořád i po tom týdnu stráveným se mnou....=)

Nadaná, krásná a inteligentní? Pfu..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama