37. Výjimečný rod

7. července 2008 v 0:01
,,Neite?" promluvila po několika hodinách ticha Melinda.
,,Ano?"
,,Proč jsme nešli bránou u školy?"
,,Protože ji zapečetily, nechtěli riskovat..." odpověděl věcně.
,,Aha."
Na několik minut znovu zavládlo ticho. Bylo chladno, foukal vítr a slunce se ani neukázalo. Melinda si přitáhla plášť víc k tělu a přidala do kroku, aby dohnala Neitana.
,,Ty jsi elf, že ano?" vyhrkla náhle.

Její společník však nedával najevo, že by tu otázku slyšel. ,,Ani nemá smysl zapírat. Ano, jsem,"přiznal. Zrychlil chůzi, snad aby nebyl vystaven dalším otázkám. Dívka se však nevzdávala. ,,Já myslela, že elfové čaroděje nenávidí, proč mi tedy pomáháš?"
Neitan se zamračil. ,,Mám k tomu své důvody, brzy pochopíš." Zpomalil. Šli už několik hodin bez delších zastávek, ale v jeho obličeji nebyla znát jediná známka únavy i jeho dech byl klidný.
Šedá obloha se pomalu měnila v tmavě modrou, když se na nebi začali objevovat hvězdy, zastavili před nízkou chatrčí.
,,Patří lovcům, ale ti přicházejí začátkem podzimu." Opřel se o dvířka, vrzání napovědělo, že už mají nějakou zimu za sebou, vstoupil a položil na zem zavazadlo. Odněkud vytáhl svíci a rozsvítil ji, ta ozářila celou malou místnost, bylo tu ohniště, stůl se dvěma židlemi a dvě postele vystlané senem. U zdi stála hranice suchého dřeva. Neitan rozdělal oheň a z Melindina vaku vytáhl mnohem menší váček, který skrýval bochník chleba. Každému krajíc ukrojil a zbytek vrátil zpět.
Po lehké večeři si Melinda lehla do postele a zavřela oči, ale nespala. Neitan přihodil do ohně poleno a vyhlédl z jediného zaprášeného okna.
,, Co tě trápí?"zašeptal do ticha, stále pozoroval hvězdnou oblohu
,,Nevím, co tu vlastně dělám. Proč tu jsem? Vždyť já nic nevím ani neumím," otevřela oči a v nich se odrážel rudý plamem.
,,Zítra už budeš vědět,"slíbil a v okně se odrážel jeho tajuplný úsměv.
*****************
Před polednem dalšího dne minuli vesnici.
,,Jak to, že se 0čarodějové ještě nezničili, když mají takovou moc? Válčí elfové a čarodějové?" zeptala se Melinda a nálada se jí výrazně zlepšila, vzduch naplnilo její očekávání. Možná tomu napomohlo i to, že se přes noc vyjasnilo a na nebi teď zářilo slunce.
,,Čarodějů je spousta, miliardy, ale jen několik vyvolených dostane možnost kvalitního studia jako ty, jen několik desítek tisíc z toho mnoha dosáhne takové úrovně aby něco dokázali. Výhoda je, že celá tahle země je jedno velké království, tudíž není nikdo kdo by je napadal. Dokonce ani elfové, protože my nechceme válku, nikdy, radši ustupujeme," připustil hořce ,,nicméně čarodějové nás respektují, mají z nás strach, protože jsme silnější, vytrvalejší a mocnější než čistokrevní lidé kteří mají v krvi kapku kouzelné rostliny."
Melinda se zamračila. Zdá se mi to, nebo mě poslední dobou neřadíš mezi čaroděje, proč říkáš oni? já jsem přeci také..."
,,Nejsi," skočil jí do řeči.
,,Co to povídáš?" Zatřásla hlavou aby nevybuchla, tolik věcí nechápala. Nechceš mi už tedy říct proč jdu s tebou? Slíbils, že se to dnes dozvím."
Neitan se rozhlédl po borovém lese, jestli poblíž nečíhá nějaký nechtěný posluchač.
,,Půjčila sis knihu s rody, protože ty sama netušíš jak moc je důležitý, ano, jsi potomkem čarodějů, ale i elfů a ta linie dvou ras spojených v jednu začala již před staletími. A celou tu dobu se ve vašem rodu dědí schopnost vidět do budoucnosti. Projevuje se různě, někdy jsou to jasné sny, jindy mlhavé předtuchy, někteří vidí několik minut, hodin nebo dnů dopředu, jiní až roky či staletí. Je to vlastnost, kterou nikdo jiný nemá, kromě vás- pochopitelně. Proto je vaše rodina tak významná,"domluvil a usmíval se, čekala snad nějakou reakci?
,,Ale,"začala. Něco jí na tom nesedělo. Ale co?
,,Jistě,"zajásala, ,,ředitel mi říkal, že se tyhle zvláštní schopnosti nedědí," namítla.
,,Chtěl si být jenom jistý, že o vaší rodině nic nevíš, kdyby ano, odporovala bys mu. Chtěl tě jenom chránit."
Na tom něco bylo. Proti tomu se nedalo nic namítnout. Ale Neitan se stále usmíval, copak něco Melinda přehlédla?
,,Moment,"zvážněla, ,,já nikdy vidění, věštecké sny nebo jak to nazvat, neměla."
,,Odpověď na tuhle otázku ti poskytne tvá prateta, nejdřív projdi středem té mýtiny," ukázal na malý prosluněný plácek mezi stromy.
,,Brána? A neměla by se nejdřív otevřít?"Podívala se na něj jako na hlupáka.
,,Je otevřená, rozesmál se, ,,my elfové neděláme nic jako čarodějové, začni se učit," s hraným soucitem jí poklepal na rameno, prošel kolem ní na palouk, kde zmizel a dívce nezbývalo nic jiného než ho následovat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elfairy Elfairy | Web | 8. července 2008 v 17:49 | Reagovat

Skvělý! Moc už se těším na pokračování, teď je to hrozně napínavé!

2 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 14. července 2008 v 9:11 | Reagovat

...souhlasím s Elfairy....moooooc suupeeer a pěknéééé :)....

3 Esmit Esmit | Web | 24. října 2008 v 21:13 | Reagovat

Neitan Neitan Neitan <3

4 violette violette | 25. října 2008 v 9:37 | Reagovat

jo, tvůj Neitan B-)

5 Vladimir Vladimir | E-mail | Web | 1. března 2012 v 10:19 | Reagovat

Je vidět, že o tom někdo přemýšlí

6 Violette Violette | Web | 1. března 2012 v 13:01 | Reagovat

Nechápu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama