35.kapitola - Až příliš otázek

3. května 2008 v 11:59
Po měsíci je tu zase kapča, tak doufám, že se bude líbit, věnování patří Elfairy
To dopoledne ubíhalo nezvykle rychle, po obědě už zbývalo jen výtvarné umění. To se ale nakonec protáhlo, učili se malovat pouhým pohledem, všechny to tak zaujalo, že se nikomu nechtělo končit i když to bylo vyčerpávající. I Melinda zapoměla na všechno co jí zatěžovalo hlavu. Po dlouhé době zvedla hlavu od svého díla a vyhlédla z okna. Paprsky odpoledního slunce jí příjemně zahřívali tvář, těch několik mraků, které zahlédla po obědě se vytratily stejně jako všecheny starosti. Náhle si vzpoměla. Tiše sebrala všechny svoje věci a nenápadně odešla z učebny. Barevnými křivolakými chodbičkami se vydala do galerie o dvě patra výš. Zdi byly pokreslené nejrůznějšími malbami. Melinda právě procházela rozkvetlou loukou připomínající tu, která se rozprostírala na východ od hradu, tu nádhernou louku, která jí tehdy, když sem přišla poprvé, tak okouzlila. Ty zdi působili tak živě, jako by hustou trávu pročesáfvl letní větřík a včelky přelétaly od květině ke květině. ,,Nikdy nepřestanu tuhle školu obdivovat,"šeptla.
,,Já taky ne," Amálie stála několik kroků od ní, ,,můžu jít s tebou?"
,,Jasně,"usmála se.
Dvojitými dveřmi vešly do galerie a přelétly pohledem stěnu nalevo. Brzy to Melinda uviděla. Mladá žena na obraze, byla možná o něco starší než Elizabeth, měla smutný pohled, přesto byla krásná. Po zádech jí spadaly lesklé vlasy, tmavší než noc, jen jeden pramen spadal do čistého světlého obličeje. Melinda přistoupila o něco blíž a zahleděla se do nakreslených očí, temně modrých, jako nebe před bouří. Na štítku stálo: Nejmladší zakladatelka čarodějnictví-Henrieta
,,Páni,"vzdychla obdivuhodně Amélie, ,,jsi jí opravdu neuvěřitelně podobná."
Melinda ještě dloudo zírala na obraz plná nejistoty, ale bylo tu spoustu otázek na které si mohla odpovědět ještě dnes a ,,neuvěřitelná podoba" mezi ně nepatřila. Bez jediného slova vyšla ven a zamířila do knihovny. Amélie jí nechápavě následovala. Melinda našla jednu z knihovnic a zdělila jí své požadavky:,,Potřebovala bych knihu o zvycích elfů a jejich rodech," zamyslela se, ,,a také významných rodech čarodějů a mocných kouzelných předmětech."
,,Nejsi zrovinka zkromná,"postěžovala si postarší dáma když dívka domluvila. ,,Pojď za mnou, to co žádáš jsou poměrně široká témata, takže ti toho dám víc a ty si už jistě vybereš sama."
Hledání jim zabralo tolik času, že přišli pozdě na večeři. Když se i s knihami vracely do pokoje zářily na nebi hvězdy. Calmë ležela na posteli obklopená učením, mourovatý kocour se povaloval na polštáři a čistil si tlapky. Černovláska zvedla hlavu a přejela pohledem hromady knih, které nesly.,,To jsem netušila, že jste tak pilné studentky,"zasmála se.
,,Spíš zvědavé než pilné,"ušklíbla se Amálie, odhodila těžký náklad na stůl a odbelhala se ke své posteli.
Blížila se půlnoc, Calmë i Amélie už spaly. Melindě se zavíraly oči, ale něco tak zajímavého nechtěla odkládat na ráno. Protřela si rukama oči a prošla se po místnosti aby setřásla ospalost. Tolik informací, snažila se pochopit vše co se stalo i to, co se dozvěděla z knih. Vyšla ven, posadila se na široké zábradlí a pozvedla oči k nebi. Hvězdy na ní vesele pomrkávaly netušíc co ji trápí. Seskočila na zem a rozběhla se dolů. Musí si něco ověřit, když sešla schody pokračovala k mostu. Od hlavní ubytovací budovy, působící v té tmě jako obrovské černé monstrum, se blížila temná osoba. Melinda instinktivně sešla z cesty a schovala se za nízký smrk. Když neznámá postava prošla kolem, vyšla ze svého úkrytu a vracela se zpět, přeci jen to nechá na zítřek, to nečekané setkání jí vyvedlo z rovnováhy, vzpoměla si, že je tu někdo, kdo jen čeká až udělá chybu, jedna z otázek jíž nevyřešila: Kdo a proč jí ovládal. Chtěla být co nejdřív v teple a útulnu pokoje. Přidala do kroku, schody brala po dvou a nedbala na rychlý tep, píchání v boku, ani na obtížné dýchání. Vrazila do dveří a s prásknutím je zavřela. Opřela se o ně, sesula se k zemi, několik vteřin uvažovala co dál dělat, znovu ta otázka, ta nezodpověditelná otázka. Nakonec se s námahlou zvedla, shodila z postele knihy a zavrtala se pod přikrývku. Takhle nikdy nemůžu usnout, pomyslela si, ale zanedlouho ji přepedla únava a ona se propadla do neklidného spánku plného zmatených snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 violette violette | 5. května 2008 v 14:32 | Reagovat

Moc ráda bych si přečetla nějaký komentář :)

2 Elfairy Elfairy | Web | 5. května 2008 v 16:23 | Reagovat

Už komentuju... je to pěkný, jenom jsem se v tom trochu zamotala, tak snad se v příštím dílu zase zorientuju:-) Už aby byl!

3 Vládkyňa Siedmych morí Vládkyňa Siedmych morí | Web | 5. května 2008 v 16:27 | Reagovat

Máš úžasný blog! Hneď ako som sem nazrela, vedela som, že je úžasný. Ja ten svoj iba rozbieham. nechcela by si byť moje SBé? moooc ťa prosíím! :DD

4 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 6. května 2008 v 11:56 | Reagovat

tyyyyy jo...bylo to fakt moc pěkně napsaný...navíc mě zajímá, co má společného s tou čarodějkou na obraze :))) tk si mákni s další kapitolou...jo já vím, mně se to říká...hele slibuju ( a to moc nedělám), že až dodělám seminárku, napíšu kapču ke všem svým povídkám... :)) mno...ale přesto, neber to zase tk vážně :P :))) jo a inak ti děkuji za to, že mě pokaždý dokopeš k tomu, abych tu kapitolu napsala :)

5 Vládkyňa Siedmych morí Vládkyňa Siedmych morí | Web | 6. května 2008 v 14:12 | Reagovat

jeee! tak to som veľmi rada! :)

6 Elfairy Elfairy | Web | 8. května 2008 v 18:03 | Reagovat

Jé, já jsem si všimla toho věnování až teď! Někdo je tu slepej... Díky moc! To jsem si snad ani nezasloužila:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama