34.kapitola- Konečně!

3. dubna 2008 v 19:21
No, takže jsem se nakonec rozhodla napsat kapitolku k MF,( no tak doufám, že se na ní někdo těšil )
Konečně neznamená jako Konečně že jsem jí napsala, ta kapitolka se opravdu tak jmenuje :D
MNo, takže jí věnuji jen a jen Amálce, protože prostě proto, ale samozřejmě doufám, že se bude líbit všem (jako vždy :D )
,,Po snídani prý už můžeš jít," Amélie si vázala vlasy do copu a vyhlížela přitom z okna. ,,Uvidíme se na hodině."
,,Jo, a dobrou chuť," popřála jí Melinda.
,,Tobě taky," odpověděla zrzka a vyběhla z místnosti.
Po příliš solených vajíčkách k snídani se Melinda vydala na první hodinu, po pár krocích si však uvědomila, že neví co je dnes za den.
,,Filoméno,"zvolala a její hlas se zvonivě rozléhal chodbou. Během několika vteřin se jí na rameni objevila víla oblečená do fialkových šatů. ,,Copak potřebuješ?" zeptala se neobvykle nadšeně.
,,Jen nevím, co máme první hodinu," oznámila, stále zaskočená jejím chováním.
,,Jste v v učebně 73, budete se učit kouzlit."
,,Konečně," vzdychla si Melinda, ,,chodím do školy čar už od léta a zatím jsme si o kouzlech jen povídali. A když už jsme měli konečně začít s jejich nácvikem, tak se objeví problémy se střechou, myslím, že nám to někdo dělá schválně, co to bude tentokrát?"
,,Pro vás kouzelníky není přirozené čarovat, přece jen ve vás dřímá obyčejný člověk," s těmi slovy vzlétla o něco výš, až se jejích duhových křídel dotklo pár paprsků slunce pronikajících skrz okna, a zalétla za roh. Za zády se jí ozvalo zachichotání. Z jedné z bočních chodeb vyšla parta dívek z Melindina ročníku, pomalu se k ní přibližovaly.
,,Ahoj,"pozdravili sborem
,,Ahoj,"odpověděla a přelétla všechny pohledem. Bylo jich šest, patřili mezi tuctové průměrné studentky, v ničem nevynikaly ani nezaostávali. Jedna z dívek vystoupila z řady. Měla světle hnědé kudrnaté vlasy a hnědé oči. Přátelsky do Melindy strčila. ,,No tak, povídej, všechny nás to zajímá," kývla směrem ke kamarádkám, které za nimi nejistě popobíhali.
,,A co vás zajímá?"
Laura, tak se dívka jmenovala, se zasmála. ,,Ty moc dobře víš co. Kde jsi včera byla a cos dělala na ošetřovně?"
Tuhle otázku čekala a už předtím se rozhodla zalhat. ,,Bylo to jen nedorozumění, nebylo mi dobře, asi jsem se se všemi míjela, sama si to moc dobře nepamatuju. Když se to učitelé dozvěděli, tak mě poslali na ošetřovnu."
Dívky neskrývaly zklamání, pravděpodobně čekali příběh plný nestvůr, které ji unášeli za svitu úplňku a že jen pouhou shodou okolností vyvázla jen s lehkými zraněními. Lauřin tajemný úsměv však prozrazoval její tušení, že to není úplná pravda. ,,Že by to bylo tak obyčejné?"nadhodila nevinně, ,,nejen naším ročníkem o tobě koluje spousta klepů. Začalo to ,,tím stropem", teď se k tomu přidá tvé zmizení a poměrně známá rodina," Melindu bodlo u srdce, možná že už žádná není, ale jestli ano, čím je vlastně tak zvláštní? ,,a úžasná podoba s jednou velice slavnou čarodějkou.,"pokračovala ve výčtu, ,,to všechno s tebe činí zajímavou osobnost pro nás, co máme bujnou fantazii,"pozvedla obočí, čímž naznačila konec svého proslovu.
Sešly schody do přízemí a chodbami pokračovaly do učebny. Tahle škola byla jedno velké bludiště, pokud jste tu však už nějakou dobu studovaly, pochopili jste, že ve všem je určitý systém.
Melinda přemýšlela nad tím, co Laura řekla. ,,Jaké slavné čarodějce jsem podobná?" zeptala se po chvíli.
,,Možná máš jinou barvu vlasů, ale v obličeji jste úplně stejné, říkají to všichni," ozvala se Noemi, vysoká dívka jdoucí za ní.
,,Byla jsi už v Galerii v Umělce?" (Umělka se říkalo věži umění.) zeptala se Laura a otevřela dveře do učebny.
,,Ne,"odpověděla zmateně Melinda. Ostatní mezitím vešly dovnitř.
,,Tak si pozorně prohlédni první obraz nalevo,"poradila jí hnědovláska a šla se posadit na lavičku, jenž byla jediným nábytkem v místnosti.
U okna stáli, zabraní do rozhovoru, Amélie, Septimu, Max a několik dalších spolužáků. Melinda přišla o něco blíž. ,,Promiň, byla jsem hodně sebestředná,"řekla tak tiše, že to mohla slyšet jen Calmë, stála totiž nejblíže. ,,Chtěla jsem říct totéž. Mír?" Natáhla k Melindě ruku, ta jí vděčně přijala.,,Mír,"souhlasila.
,,Mel?"ze středu skupiny se vynořil Septhinus. ,,Jsi to ty? Tak dlouho jsme se neviděli," řekl naoko vážně.
Blondýnka se usmála. ,,Ano, už to budou dva dny."
,,Prosím o klid," čarodějka stojící ve dveřích vzbudila u všech respekt. Snad to způsobil její přísný hlas, či výška nebo něco úplně jiného, co upovídanou třídu přinutilo zmlknout. Melinda jí hned poznala. Byla jedna z těch, které je doprovázely do hradu první den. Žena nesla velkou dřevěnou bednu. Podivně to v ní zachrastilo, když jí položila na zem.
,,Byla jsem obeznámena, že teorii ovládáte. Jmenuji se Kasandra, zaslechla jsem, že vás učí i má neteř Kathariene, takže víte i něco o mém původu. Dost o mě, pustíme se do práce.
Takže, pokud chcete, aby vám k něčemu pomohla vaše moc, musíte dodržovat následující pravidla. Za prvé: Soustředěnost," natáhla palec na kostnaté ruce, ,,musíte se soustředit na to co chcete udělat, přesně, do puntíku. Za druhé,"k natáhnutému palci se přidal ukazováček, ,,uvolněte přiměřenou sílu. Ač vám tato pravidla připadají jasná, nebo jednoduchá, věřte že bylo mnoho takových kteří na svou nedbalost doplatili. Takovýchto pravidel je spousta, ale pouze tato dvě jsou u všech kouzel stejná. Pokud chcete něco jednoduchého, tato vám budou stačit. Jestliže je to však něco složitého, nebo chcete dosáhnout dokonalosti, musíte znát zaklínadla, ale to vás čeká až v příštích letech.
Tohle všechno už dávno víte, takže se pustíme do praktické části," otevřela bednu, kterou si přinesla, všichni natahovali krky, aby byli první, kdo spatří, co se v ní ukrývá. ,, Přinesla jsem vám nějaké vyřazené pomůcky, jsou rozbité, vaším úkolem bude opravit je, pojďte si vzít,"o krok ustoupila a nechala žáky, aby si vybrali.
Melinda vytáhla skleněnou lahvičku, jíž chybělo dno. A stejně jako všichni se postavila do prostoru.
,,Soustředěnost a přiměřená síla,"opakovala svá slova profesorka.,, Zkuste si představit, že je předmět nerozbitý,"procházela mezi studenty, kteří jako by se snažili to co drželi v ruce uhranout, a udílela rady či pokyny. Občas se učebnou ozvalo zajásání, když se někomu podařilo úkol alespoň částečně splnit. I Amélie zářila štěstím při sledování Tmavých střepů, které se v její ruce pomalu měnili v džbán. ,,Výborně, zdá se že jste to pochopila, jen tak dál," pochválila ji profesorka. Melinda si vzdychla. Soustředěnost,vířilo jí v hlavě tolik myšlenek, zastrčit je do nějakého zapomenutého koutu mysli by bylo velice příjemné, avšak nemožné, přesto se o to pokoušela.
,,Ale, ale, ty jsi Melinda že?" Kasandra se nad ní tyčila jako věž. ,,Tvá malá nedopatření jsou fascinující, ale jak se tak koukám, máš talent na rozbíjení, ne zpravování," dívka nechápavě zírala na profesorku, všichni zmlkli a sledovali rozhovor, snad se dozvědí něco víc o té blondýnce, která se většinou chová naprosto spořádaně.
,,Nemohla jsem za to," bránila se Melinda.
,,Ale to také nikdo netvrdí," pronesla s kamennou tváří žena, ,,ale ani nevyvrací. Vidím ty hladové pohledy tvých spolužáků, určitě by rádi věděli víc," všichni se v tu chvíli vrátili k práci.
,,Stejně jako já," nevesele se zasmála.
,,Naše knihovna je poměrně velká, vlastně největší. Možná právě tam najdeš odpovědi na otázky, které tě trápí. Jen ty znáš okolnosti a zdánlivé zbytečnost. Všechno má svůj smysl. Okolo tebe se dějí divné věci, a jen ty můžeš přijít na to jaké," její mluva postupně přecházela v šepot, takže několik posledních vět mohla slyšet pouze Melinda. ,,Nech si to až po škole, teď se prosím snaž," řekla to přísně, ale v jejím hlase i pohledu bylo něco povzbudivého.
,,Ano,"usmála se, nechtěla profesorku zklamat. Přehodila si láhev do druhé ruky. Pomalu a soustředěně zavřela oči. Zkusila si ji představit celou, neporušenou. Sílu,… kde ji má vlastně vzít? Neuplynula ani vteřina a cítila, jak se kolem šíří příjemné teplo, ano, teď se musí jen soustředit na svůj cíl. Pootevřela oči. ,,Prosím," šeptla si pro sebe.
Láhev v její ruce byla, kromě toho že špinavá, jako nová. Melinda se pyšně usmála, kdyby jí to nepřipadalo trapné, nejspíš by začala běhat po třídě a křičela by radostí. Stála však bez hnutí, aniž by ze sebe vydala hlásku. Podala produkt Kasandře. ,,Výborně," okomentovala její práci a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pokud tu jsi tak klikni

KLIK !!!
NEKLIK !!!

Komentáře

1 Amálka Amálka | 3. dubna 2008 v 21:19 | Reagovat

Ohó...

2 Elfairy Elfairy | Web | 4. dubna 2008 v 15:10 | Reagovat

Supr! Jasně že se těšíme na další díl, je to fakt dobrý! Jen tak dál a hlavně brzo další díl;-) Ať nás tak dlouho nenapínáš!

3 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 5. dubna 2008 v 10:05 | Reagovat

ty jo...klobouk dolu, sousede :))) bylo to opravdu vyborny! a ne ze ti dalsi kapitola bude trvat zase tk dlouho!! :)))

4 romais romais | Web | 6. dubna 2008 v 12:53 | Reagovat

týjo....suprový.....už se fakt těším na pokračování....

5 lusssinka9 lusssinka9 | Web | 10. dubna 2008 v 11:55 | Reagovat

Violette....prosím...napiš už další!!!! :))))

6 Boleks Boleks | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:49 | Reagovat

Asi takhle nějak bych to pojal :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama