Únor 2008

33. kapitola - Neitan

24. února 2008 v 14:56
Tak, tady je slibovaná kapitola. Do jejího psaní se zapletla Esmit - konec kapitoly... začíná příchodem Neita (aniž by věděla o co v příběho jde, dala do povídky novou postavu... Neitana, tak jsem to trochu upravila, aby to zapadalo do příběhu) Jinak dík Es, myslím, že to příběhu dodá větší šmrnc...
Ředitel vstal a začal se přehrabovat v zásuvce svého stolu, podle cinkotu byla pravděpodobně plná skleněných lahviček. Po několika minutách konečně našel to co hledal. Vytáhl na světlo malou flaštičku z nazelenalého skla. Na dně líně pobublávala hustá hnědá kapalina připomínající bláto, jenž pokrývalo celé pozemka hradu a blízkého okolí. Norbert mávnutím ruky odstranil zátku a celý obsah nalil do poháru, který se z ničeho nic objevil na stole. Melinda vše sledovala závistivým pohledem. Ředitel musel mýt vcelku pohodový život, i ti nejmocnější lidé museli slovy vyjádřit svá přání, aby jim byla splněna, ale on si jen pomyslí a má co chce.
Norbert k ní natáhl ruku s pohárem a vyslovil prosbu, které se tak obávala: ,,Vypij to."
I když byl jeho hlas příjemný a klidný, zaslechla v něm náznak nutnosti. Dívka si vzala nádobku do ruky a znechuceně si prohlížela obsah. ,,Proč?" věděla že jí ta otázka nezachrání, ale nehodlala se vzdát bez boje.
,,Věř mi, ochrání tě to, alespoň prozatím," snažila se ji přesvědčit,ale když viděl její nechápavý pohled, pustil se do vysvětlování: ,,Ochrání tě to před očarováním a také tě zbaví toho současného."
,,Ne," prohlásila paličatě.
Norbert unaveně vzdychl. ,,Promiň," nemířil na ni svůj dlouhý prst. Ústa se jí sama otevřela a ruka s pohárem se přiblížila k nim. Dívka se snažila odporovat, zbytečně, tělo ji neposlouchalo. Celý plesnivě páchnoucí obsah se přelil do jejích úst.
Chutnal stejně odporně jako vypadal, polkla. Celé hrdlo měla během vteřinky jako v ohni. Ruce se jí konečně uvolnily, využila té chvilky a mrštila pohár na zem, aby si mohla masírovat krk. Motala se jí hlava, jako by znovu zbíhala točité schodiště sedmiboké věže. Zavřela oči, a posadila se na podlahu, byla jen otázka času, kdy se zhroutí úplně. Dřevem obložená zeď tmavla, dívka se zhroutila k zemi
Vzbudila se, ale lenost jí nedovolila otevřít oči. Hlava jí bolela, ale ve srovnání se štěstím, které cítila se nedala srovnávat. Poprvé za dlouhou dobu si dokázala přesně vybavit poslední události. Jako by z ní spadla obrovská zátěž, vše bylo náhle tak jasné, všechny myšlenky uspořádané stejně jako dřív, vytratila se i neopodstatněná zloba střídaná bezbřehou euforií.
Pootevřela oči, ležela v malé místnůstce, skrz skleněné tabulky pronikali nejasné paprsky slunce a dodávali tak pokoji teplý žlutý nádech. Pravidelné oddechování prozradilo, že tu spí ještě někdo. Melindin pohled se zastavil na modré pohovce v rohu, nezaměnitelné zrzavé vlasy měla druhá dívka rozhozené po celém polštáři. Přejela očima po zbytku místnosti, ale jedinou další věcí kterou spatřila byl rozvrzaný noční stolek na druhé straně její postele. Stála na něm váza se sušenými květinami, o ni se opíral list nažloutlého pergamenu. Dívka ho vzala do ruky a opatrně rozložila. Písmo bylo velice úhledné, napsané tmavozeleným inkoustem. Chvilku obdivovala tu krásu, ale pak se pustila do čtení.
Melindo, doufám, že je Ti lépe. Omlouvám se za bolest, kterou jsem ti způsobil, ale jak určitě sama cítíš, jsi osvobozena od kouzel na tobě způsobených, ale také dočasně chráněna před očarováním nebo vniknutím do tvé mysli. Nikomu (přátelům, ani učitelům) o mém zásahu neříkej, dokud nezjistím, kdo za tím stojí S pozdravem Norbert
Dívka si přečetla dopis ještě jedou a zastavila se u slova přátelům. Domníval se snad ředitel, že její podivné chování a zapomínání má na svědomí někdo, kdo je jí blízký? Ne, musel se splést. Do hlavy se jí téměř okamžitě vkradla nenávistná myšlenka na Calmë. Přes nesympatii však musela sama uznat, že nově příchozí neměla s jejími problémy nic společného, všechno začalo mnohem dřív, než se tu černovláska ukázala. Jistě to souviselo z útěkem ze Země ledu. Bolestivě ji bodlo u srdce při vzpomínce na dopis od sestry. Stále doufala, že je její rodina v pořádku. Po tvářích jí stékali slzy a tvořily na povlaku polštáře mokrou skvrnu.
Dveře zaskřípaly, podlaha zavrzala. Do pokoje vstoupila zahalená osoba. Černá káp a černý háb. Pouze červený meč pod kabátem zářil. Osoba zavřela dveře a posadila se na postel. Melinda strachem ztuhla.
,,Neboj se mě děvče."
Ten hlas přece zná. Muž odhodil kápi. I tu tvář zná, dodává jí sílu. Její přítel… Neitan.
Natáhl ruku a něžně jí setřel slanou tekutinu z tváří. Tak rychle dokázala zapomenout, neviděli se už víc jak rok. Chtěla mu vše říct, s jejími slzami se však ztrácela slova. Chtěla mu nějak dát najevo , co pro ni vždy znamenal a stále znamená. Říct něco jako: ,,Stýskalo se mi," ale lhát mu, by bylo mnohem horší, tu myšlenku rychle zaplašila.Tak dlouho byla ovládána, že náhlý zvrat událostí tvrdě zaútočil na její city. ,,Promiň," hlesla a sevřela ho v náručí. A s tím se jí vybavily všechny vzpomínky, vždy přišel, když to nejméně čekala… když ho potřebovala, už od útlého dětství.
,,Povíš mi co se stalo? Proč se tvé drahocenné slzy kutálejí po polštáři?" podařilo se mu vymanit z jejího sevření. Podíval se jí do temně modrých, slzami zalitých očí.
,, Já,"vzlykla, ,,nevím. Ty to víš líp než já. Vždycky to víš," schovala si obličej do dlaní a hlasitě plakala.
,,Ano," promluvil po chvilce, ,, čekám jen na tvé rozhodnutí."
,,Rozhodnutí?" opakovala nechápavě a odhodila si mokré vlasy z obličeje. Proč byl pokaždé o krok napřed před ní? V rohu místnosti cosi zašustilo.
,,Brzo pochopíš," zvedl se z postele , ,,až se rozhodneš, vrátím se," znovu si zakryl hlavu kápí a zmizel. I když to dělal pokaždé, Melinda si nikdy nezvykla na ten prázdný vzduch, jenž ho během kratičkého momentu nahradil. Co myslel tím rozhodnutím, nic nechápala.
,,Dobré ráno," ozval se za jejími zády ospalý Améliin hlas.
Dívka si uvědomila, že už několik minut strnule sedí a zírá do prázdného prostoru. ,, Dobré," odpověděla poněkud přidušeně a svalila se na polštář.

Že máte divný sny? :D:D

23. února 2008 v 15:53 Zaujalo mě

Připadají ti tvé sny nesmyslné, ztřeštěné nebo hloupé? Tak si přečti co se dnes zdálo mě…
Začnu tím, jak jsem usnula... před spaním jsem přečetla asi 100 stran v HP 7, jsem asi na 400 stránce z 640 (přibližně). Tak a teď ten sen…

No....já

16. února 2008 v 13:18 Já a zase já
No, tak jsem se rozhodla o sobě prozradit víc pro vás co mě neznáte osobně. Není žádným tajemstvím, že se jmenuji Martina. A narodila jsem se 20. března…to znamená ne přelomu zimy a jara a toto období( i když mnoha lidem přijde dost depresivní- kaluže, déšť, z barev jen hnědá šedá a bílá) je jedno z mých nejoblíbenějších, protože vím, že zanedlouho přijde něco pozitivního(jaro).

Tvůj polibek...

9. února 2008 v 23:57 Básničky, citáty,...

Stojíš ve větru a díváš se před sebe
vše je rozmazané, ty nic nevidíš
mraky ti zakrývají výhled na nebe
však o tom jediném ty neustále sníš.